Začíná zase to odporný období. Venku je na chcípnutí, doma taky. Teda u mě jo. Bydlím totiž v posledním patře paneláku. Navíc mám pokoji okno na východní stranu. Fakt odvaz. Včera to celý začalo, v novinách psali, kolik desítek důchodců a i normálních lidí sebou seklo, jak moc máme pít, jak se chránit před rakovinou kůže (mám pocit, že tak vždycky na léto přejmenujou Slunce) atd atd.
Já osobně na tom nejvíc nenávidím, že se mi nic nechce. Nejradši bych se na všechno vybodl takovým způsobem, že bych se nedokopal ani na to koupaliště. Navíc nestojím moc o to, abych se spálil, nebo aby mi nějakej smrad skočil za krk. S přibývajícím vedrem mám pocit, že mám ještě kratší nožičky než normálně. Jít nějakou trasu je neskutečnej výkon a při pohledu na rozehřátej vzduch, tančící nad asfaltem se mi chce zvracet. Mám taky pocit, že se vše zklidní. Vlastně občas nastává vražedný ticho. Špatnej western v panelovým doupěti. Proto se mi jakožto studentovi nabízí zde přítomná východiska z tohoto humáče.
1) Žít nočním životem
2) Najít si brigádu v klimatizované budově
3) 1+2
Moc nechápu podstatu zahradních bazénů. Člověk si nezaplave, za celý prázdniny se tam vyčvachtá tak sedmkrát a tím to hasne. Chápu zase, že to může být pohodička, ale když už se dokopete na ten koupák, tak nejspíš potkáte kámoše, můžete si dát pivčo, pokecat a vzít si z celého toho počinu asi víc, než z bezmyšlenkovitého válení se v kruhu o průměru tři metry, kde se nemůžete ani nenápadně vyčůrat.
Další exoti jsou lidé, chytající bronz. Vždycky mě to svým způsobem fascinovalo. Taková masochistická meditace. Škvaříte si kůži, hnáty jak vorvaň a tlemíte se na oskara. To bych asi taky nedával. Malinko lituju možná jen toho, že mě minul trend Džambulkingu.
Pak už bych jen rád zmínil lidi jezdící na dovču k moři. To je strašně fajn. Teda až na to, že momentálně bych to už asi nevydržel víc jak dva dny, ležet na pláži v rodinném okruhu a hledat mušle s očima podlitýma krví, díky slané vodě. Naposled jsem byl u moře v desíti letech a tento věk bych označil jako ideální pro ukončení ježdění na rodinné dovolené a radši se přes prázdniny věnovat táborům, čundrům a podobným užitečnějším činnostem.
Neberte si můj pesimismus osobně. Prostě jen nemám rád tyhle tepla, která jsou naprosto neslučitelná s mým stylem života. Momentálně sedím u pc, mám otevřený okno, venku se začínají objevovat první náznaky chládku a hýkám blahem. Létu zdar.
