Ráno

Budík. Světlo. Všechno špatně. Ze sladkého spánku mě probouzí kvílení budíku na telefonu. Kdyby ten šmejd nebyl tak drahej, tak ho pošlu vzdušnou cestou směr protější stěna. Odkládám čas dalšího alarmu o pět minut v domnění, že ještě něco málo naspím. Leda houby. V hubě jak v polepšovně, z pelechu se nechce, ale přece musím. Opět se proklínám za svoje ponocování před pracovním dnem. To jsem celej já, vžycky si slibuji, jak půjdu brzo spát a ,že naspím aspoň 8 hodin.

  Můj první krok z postele směřuje rovnou k zemi, jelikož mi v cestě stála židlička od pracovního stolu. Nemám ani sílu nadávat. Beru ručník přehozený přes hrazdičku na futrech a šinu si to směr sprcha. Téměř každé ráno se snažím zamyslet nad lidmi, kteří vstávají o hodinu dřív jen, aby si mohli v klidu posedět u snídaně a vypít si svůj šálek kávy. Já osobně teda nesnídám, mám pocit, že kdybych do sebe nacpal ráno rohlík se šunkou a máslem, tak by se mi obrátil žaludek snad do všech směrů a stran.

  Ze sprchy mířím ke škatuli, do které si hážu ponožky. Samozřejmě nespárované. Při zjištění, že venku je počasí, ve kterém si mohu vzít dlouhé kalhoty, beru každou ponožku jinou. Nemám čas a náladu něco párovat. Vždycky se u toho trochu stydím. Ona totiž moje nejlepší kamarádka jako malá nosila každou ponožku jinou a já si z ní utahoval. Doufám, že ji dnes nepotkám nebo, že na to zapomněla.

  Ve třech případech z pěti něco zapomenu a v jednom ze zhruba sedmi se pro to i vrátím, pokud už nejedu výtahem. Hned před panelákem posnídám cigaretu, a když je nouze tak si po cestě koupím kusovku. Jo jsem kuřák a to mi je teprve devatenáct. Jo vím, že si huntuju zdraví a že každá cigareta je hřebík do rakve. Jo, vím, že to leze do peněz. Jo, vím, že výrobní cena krabičky je 9kč.

 Mám pocit, že jsem se ještě pořádně nevzbudil. Jsem otupělý, napuchlý, zlý, nekomunikativní a zmatený. Myslím, že kdyby mě ráno navštívili svědci Jehovovi, tak se stanou obětí fyzického útoku. Nemám rád ráno takovýhle vejšplechty.  Mám strašně zlý rána, a je jedno zda se vyspím, nebo ne. Vlastně jsem po ránu nesnesitelnej člověk. Děkuji všem, co to se mnou musí v tuhle denní dobu vydržet.