28-10-0000

Bylo pár minut po jedné. Pár minut po první hodině Dne české státnosti. Zrovna jsem si po pečlivém výběru místa k sednutí pokládal zadek na lavičku na hlavasu, abych počkal s nudlema rozjezd. Po cestě sem jsem potkal chlapce, jenž si zvesela a dost nahlas prozpěvoval píšničku jsi Čech, Čech Čech…. Dejme tomu. Když jsem se propracoval zhruba k polovině dané porce nudlí, tak jsem chtě nechtě odposlouchal rozhovor partičky mladíků, stojících na protějším nástupišti. Citovat to nebudu, ale bavili se o podřadnosti rasy, která jim před pár minutama nasmažila gyros s nudlema. Celkem se divím, že nějakej tzv. rákosník nevylítl a nedal mu na skobu. Asi to bylo tím Dnem české státnosti.