What a Wonderful World

____________________________________________________________________________

What a Wonderful World

Neustálé bláboly ve zprávách o trpících ženách, mě vyhánějí z pohovky a jdu spát. Nerozumím tomu, proč jsou tak nažhavené být rovnoměrné k mužům? Nejsou?

V dnešní době tahají muži kočárky, vaří, uklízí, dávají děti spát a čtou jim pohádky na dobrou noc zrovna tak jako ženy, které posedlé vyrovnat se mužům vykonávají stále více profesí, které dřív nebyli jejich doménou a, a, a, A vůbec.

Anebo s nimi lítají po doktorech, protože oni ne, a ne, otěhotnět: Jaký div, v osm a třiceti letech! Na příklad…

Abychom si rozuměli: Nejsem ženo-žrout ani mačo. Tolika ležím v posteli a přemýšlím o tom, že ten kdo nás stvořil byl zřejmě vůl!

To si tak seděl a okolo sebe hleděl: Hle, hle! To všechno jsem stvořil já! A jak krásně to funguje. Lev skočí na lvici a zatím co on stále znovu vyráží na lov, by uživil rodinu, se lvice stará o lvíčata a poskytuje jim teplo mateřství a domova.

„Tak a teď,“ protáhne se stvořitel, „bych měl opravdu pomalu začít uvažovat, dát mému dění korunu. Takovej ten správnej punc.“

Dal řád tvorům kteří podle sloganu, ´milujte se a množte´ úspěšně fungují, a teď to přenesl na lidi. Na lidi? Na lidi!

Aj, aj, aj, - to neměl dělat! Tady se dopustil začátečnické chyby. A k tomu se ještě přichomýtnul rohatý s jeho: „Perte se a žerte se!“

O.K., vzpomínám si, že ještě v době kamenné, kdy jsme chodili v osm hodin spát a tátové z práce rovnou do hospody, zatím co ženy seděly u rozhlasu po drátě a zašívaly dětem díry na kalhotách, byl domov milým, teplým místečkem. Tátové přišli nejpozději kolem půl jedenácté z hospody. Neradi, ale v deset byla zavírací hodina. Ženy jim daly na posilnění třeba hovězí vývar a dali jim.

Ve všední den ráno nás maminky budily do školy. Na stole už byla připravená snídaně a tátové už dávno někde pracovali.

Cesta do školy se konala bez doprovodu rodičů. Strach o únosu dítěte? Věc naprosto neznámá! A vůbec, dětí bylo jako máku a táhli ulicemi do škol v takovém hojném počtu, že dnes by na ně, v domnění, že se jedná o nějakou demonstraci, vyrazily jednotky těžkooděnců a všelijakých jiných bezpečnostních složek. Kdo by se odvážil chtít popadnout dítě a skočit s ním do tramvaje? To by byl panečku únos!

Ze škol se domů děti, protože onemocněl učitel, neposílali a tak si mohly maminky po tom, co vypravili v pět ráno muže do práce a v půl osmé děti do školy, v klidu ještě lehnou a dát si pár Otčenášků. Potom šli nakoupit. Prakticky každý den, protože kdo už měl doma ledničku?

Ratolesti, když přišli ze školy domů, dostali čerstvě uvařený oběd a k tomu někdy i vejřez za špatnou známku. Nebo za poznámku v žákovské knížce. Potom se napsaly úkoly a hurá ven! Někam s partou. Blbnout. Prát se. Jít na drbes! A od pokročilejšího věku pokuřovat oslintané odhozené vajgly a osahávat dospívající děvčata.

Limit návratu se pohyboval mezi sedmou a osmou hodinou večerní. To už měli maminky uklizeno, vypráno, vyžehleno a tátové už zase dřepěli v hospodě. Večeře a spát.

A maminky opět seděli u rozhlasu po drátě a čekali až ten jejich, přijde z hospody.

Sex byla velká společná zábava a tak se porodnost národa nemusela politicky řešit.

A vůbec to bylo tak, že když ´dal hoch holce pusu´, byla v tom. Asi tak nějak… To se nijak zvlášť neřešilo. V osmnácti, v devatenácti nebo ve dvaceti byla děvčata jako poupata před prasknutím. A u rodičů už stejně dál žít nechtěli a tak založili rodinu.

Založit rodinu ve stáří, tedy po třicítce, tak o tom nikdo neuvažoval.

Většina žen netoužila po tom, jezdit s náklaďákem nebo stavět domy a muži nesnili o tom prát prádlo, vařit a intensivně vychovávat své potomstvo.

Ženské pohlaví se muselo ´dobývat´! Ukradnout děvčeti pusu, jako by náhodou pohladit její prsa? To tehdy ještě nebyl sexuální přehmat či násilí.

And I think to myself
What a Wonderful World!