Takový normální všední den

______________________________________________________________________________________

Praho krásná, Praho moje,
cizinců se se valí roje,
pozměnili tvoji tvář,
Čecha skoro nepotkáš …

Takový normální všední den

Zatímco kousek od nás, praskal Karlův most ve švech pod davy turistů, které se po něm valili jako sopečná láva, seděli jsme s Joskou v zahradní restauraci na Kampě a srkali horké kafé.

Pozorovali jsme skupinu Italů, jak vystupovali z výletní lodě. Jak se courali přes lávku a jak mizeli v útrobách restaurace na nábřeží.

Vchod do restaurace byl hned naproti lávce, v kamenné, starobylé zdi, která vypadala, že ještě pamatuje Jana Nerudu, Karla Hašlera anebo Jana Wericha.
Kdož ví.

Bylo krátce po desáté hodině ráno a už teď slunce pražilo o sto šest. Kaštany nad stoly zahradní restaurace byly ještě příliš mladé, než aby mohli chránit stínem naše ubohé hlavy. Nemám horko rád. Nesnáším, když mi pot stéká do očí a lepí se na mně košile.

Zatímco jsem tiše trpěl, Joskovi ta výheň očividně nevadila. Ba naopak. Liboval si, že jsme urvali místo u stolu venku a nemusíme se potit uvnitř v lokále.

Tak jsme seděli u zahradního stolku, pozorovali labutí rodinku, jak se houpá hned vedle břehu na Vltavě a mlčeli. Byli jsme včera v Redutě, potom u Pinkasů a nějak se to protáhlo. Moc jsme toho nenaspali a museli jsme působit určitě značně zdevastovaně.

„Dáme si ještě třetí kafíčko, pánové?“ Oslovil nás sarkasticky okolojdoucí číšník. Normálně bychom to považovali za neomalenost, ale v našem stavu jsme jen záporně zavrtěli hlavou. Číšník, jako by neslyšel, před nás postavil třetího turka a zmizel v útrobách restaurace. Mohl by hrát klidně ve filmu ´Obsluhoval jsem anglického krále´.

„Byli doby“, řekl Joska sklesle, „kdy nám flámování nevadilo, co?“ Podíval se na mně a očekával souhlas.

Nechtělo se mi v tom horku ani mluvit, tak jsem jen blahosklonně kývl hlavou a dál záviděl labutím jejich ranní chladnou koupel.

„No, s tebou je tedy zábava“, povzdychl Joska a vrazil do sebe třetí kafé. To ho jakžtakž postavilo na nohy a vzchopilo natolik, že zvedl hlavu a začal pečlivě zkoumat okolní svět.

To bych ho nesměl znát abych si nevšiml, že hledá nějaké povyražení. A opravdu: Netrvalo dlouho a Joska kousek od nás objevil na zemi rozsypané hranolky. Vstal, vytáhl z kapsy kalhot otřepaný papírový pytlík, který a jiné pro něj potřebné věci jako gumičky, zavírací špendlíky, nožík rybičku, sirky a štípací kleště, neustále tahá s sebou, sesbíral hranolky do pytlíku, seběhl hráz dolu k vodě a začal jimi krmit labutě.

___________________________________________________________________ Josef Kudrna ____

Hranolky labutím chutnaly, ovšem za chvíli si toho všimla kachní lokalita a na vodě začal o ně boj: Kachny proti labutím.

Hádal jsem, že až hranolky dojdou, si Joska u našeho drzého číšníka objedná novou porci hranolků, aby mohl labutě krmit dál.

Ale k tomu nedošlo. U molu přistála další výletní loď a vysypala žvatlavou turistickou skupinu Japončíků.

Japonští turisté jsou neustále ve střehu a když zmerčí něco zajímavého, začnou okamžitě filmovat a fotit aby se pak mohli doma vytahovat, co všechno v Evropě viděli a zažili.

Když uviděli Josku, jak v podřepu dole na břehu krmí tu vodní havěť, zpozorněli. K boji o žvanec se teď přidalo i letectvo, takže kachny se soupeřili s labutěmi o žvanec a rackové na ně dělali nálety.

Turisté se země vycházejícího slunce to z molu fotografovali a točili. Jeden Japončík s tabletem v ruce se k Joskovi rozeběhnul, aby si to natočil a vyfotografoval z blízka.

Tedy, s tabletem v ruce …

Všimli jste si, že Japonci už málokdy používají fotoaparát? V dnešním mobilovém šílenství pořizují snímky chytrým telefonem anebo tabletem.

Svět je plný tabletů, které za sebou tahají Japonce, ze kterých jsou vidět jen nohy a prst která tiskne spoušť. Ještě před několika málo lety, by lidé před nimi prchali a volali policii.

A tak, jak se ten tablet s Japoncem v závěsu, řítil ze strmého břehu, podcenil japonský hoch přechod břehu na příkrou hráz, zaškobrtl a letěl ty dva metry po hrázi dolů. Tablet mu, jak mával rukama ve snaze udržet rovnováhu vyletěl velkým obloukem z ruky a žbluňknul do Vltavy. Pěkně na plocho, takže se hned nepotopil. Kolébal se na vlnkách vedle labuťáka, který do něho udiveně několikrát klovnul a odcouval teprve když přiřítil Japončík. Ten vlítnul do vody mezi kachny, labutě a tablet. Padli on a ten jeho nešťastný tablet ke dnu. Mohutně to žbluňklo a voda se nad nimi zavřela. Šikmooký nešťastník se vzápětí zase vynořil, ale tablet ne.

Všichni, kromě toho japonského mladíka řvali smíchy. Japončík se hrabal po náspu nahoru, skřípal zubama a snažil se dělat, jako by nic, zatímco Joska se ukláněl na všechny strany a my čumilové jsme mu nadšeně tleskali.

Když se Joska té slávy nabažil, vydrápal se po hrázi nahoru. Dopil čtvrté kafé, které drzý číšník, aniž bysme ho objednali opět naservíroval, ale tentokráte vlídně prohodil: „To je pozornost podniku!“

Joska zaplatil a osočil se na mne, že si moc dobře všimnul, že já jediný, jsem jen tak jednou, dvakrát chabě tlesknul. Obvinil mně, že už tak dlouho žiju na ZÁPADĚ, že jsem naprosto ztratil smysl pro ´originální´ český humor.

Ꚛ

Tu podpásovku jsem těžce nesl. Seděl jsem v letadle a lízal si tuhle hlubokou ránu. Já, že nemám smysl pro humor? To je, jako kdyby mi někdo předhodil, že neumím zpívat …

Do Frankfurtu zbývalo ještě čtyřicet minut letu, a tak jsem otevřel Notebook a začal o tom bláznivém dopoledni psát povídku, kterou jsem pojmenoval:

Takový normální všední den.

Když jsem doma povídku dokončil, bylo už dlouho po půlnoci. Všichni spali a jediný, takže jediný komu jsem jí ještě zčerstva mohl přečíst, byl náš kocour.

Oskar se uvelebil na tiskárně a pozorně poslouchal.

Když došlo na to obvinění, které vůči mně Joska vznesl, tedy že už nemám žádný smysl pro humor, Oskar rozčílil:

„Ty, že nemáš smysl pro humor? A to je humor, když někdo spadne do řeky a ještě v ní notabene utopí tablet? To u mě není žádný humor. A už vůbec ne důvod k smíchu. Dobře jsi udělal, že jsi málo tleskal. Já například“, řekl Oskar, „já vodu taky nemám rád.“

___________________________________________________________________ Josef Kudrna ____

*********************************************************************

Klikni zde, vážený čtenáři, a poslechni si můj nový song: „Když muži pláčou“
www.youtube.com/watch?v=3njhTT6-VqU