Stát? Není o co stát!

_______________________________________________________________________________________

Stát, když nemá kde brát,
bere si od lidí, co tvoří stát.
A i kdyby neměli, musejí dát,
stát se jich neptá, odkud mají brát

Stát? Není o co stát!

„Co je to vlastně stát?“ Zeptal se Dittmar, když dojedl poslední hranolek, utřel si slušně rty ubrouskem a odstrčil talíř.

„No, stát, jak to myslíš? Stát je prostě stát. Nebo?“ rozhlédl se Heinrich po ostatních.

„Já si myslím, že stát je vlastně taková akciová společnost,“ začal Dittmar polemizovat. „A my jsme akcionáři. V čele akciové společnosti stojí představenstvo, námi zvolené. Představenstvo se musí, by se mělo, řídit podle základních pravidel, které obsahuje Grundgesetz. (Ústava.) A hned v prvním artiklu stojí:

Lidská důstojnost je nedotknutelná. Její respektování a ochrana je povinností všech státních orgánů.

Důstojnost. Jak je to myšleno? Je důstojné dělat z národa blbce? Vydělávám peníze, tedy pracuji, nebo podnikám a v obou případech musím platit daň z příjmu. S tím souhlasím. Vezmu zbylé peníze a jdu nakoupit. Potraviny, 7 % Mehrwertsteuer. (Daň z přidané hodnoty.) Boty, 19 % Mehrwertsteuer. Sekt, 19 % + daň za sekt. Pivo, 19 % + pivní daň. Jak se to počítá? Vezměme si například pivní daň:

51 eur za hektolitr (hl) pro méně než 6 objemových procent alkoholu, což odpovídá 0,38 eura za láhev o objemu 0,75 litru, a 136 eur za hl pro více než 6 objemových procent alkoholu, tj. 1,02 eura za láhev o objemu 0,75 litru.“

„Ha,“ vyjekl Dittmar. „Rozumí tomu tady někdo?“ a aniž by čekal na odpověď, pokračoval. „Nikdo. Já tomu taky nerozumím a musím to platit. Zrovna tak jako daň z cigaret a tak dále. Máš auto? Plať silniční daň. Uzavřeš pojištění? Tak musíš platit daň z pojišťovací sumy. Zdědil si? Hola, valí se na tebe dědická daň.“ Dittmar usrkl ze sklenice vína a zhluboka se nadechl.

„Chceš letět na dovolenou na Kanáry? Daň cestovního ruchu Ti zkazí náladu. Stejně jako daň z pojištění, kdyby se Tobě, nebo Tvé rodině, nedej Bože, po dobu dovolené něco stalo.“

„A propos,“ ozvala se Inna, „když říkáš „… nedej Bože:

Jsi pokřtěnej? Jsi katolík? Tak to musíš platit v Německu církevní daň!“

„Správně,“ souhlasil Dittmar, „a víte lidičky, že církevní daň zavedl Adolf Hitler?“

V roce 1934 zavedli národní socialisté od 1. ledna 1935 vybírání církevní daně zaměstnavateli jako „státní“ úkol tím, že církevní daň byla vybírána jednotně na základě daně ze mzdy, kterou od roku 1920 vybírali zaměstnavatelé jménem státu.

Církevní daň činí zpravidla devět procent z daně ze mzdy a z příjmu (v Bavorsku a Bádensku-Württembersku osm procent). Vybírá ji finanční úřad a předává ji církvím.

„Je to jedinej zákon z tý neblahý doby, kterej funguje do dneška!“

Dittmar se podíval do vyjevených tváří okolo sebe. „Páni a dámy, to vydělané Euro je tolikrát zdaněné, že kdyby jsme chtěli, dát si nějaké to euro stranou, museli bysme si na to vzít půjčku. Vláda, ať tam, či tam, tedy představenstvo naší, či oné akciovky, (jak já tomu říkám, oni tomu ještě pořád říkají stát,) z nás dělá blbce!“

Heinrich si zamyšleně prohrábnul zrzavý plnovous a řekl: „No jo, ale co s tím?“

„Třeba bysme mohli sepsat něco jako petici, že s tím nesouhlasíme, udělat podpisovou akci a poslat to do Bundestagu do Berlína?“ Navrhnul Horst.

„A já si myslím, že se nedá dělat nic.“ Smutně přiznal jinak tak bojovný Dittmar.

Werner se chvíli ošíval a pak spiklenecky zašeptal: „A co kdybychom založili vlastní stranu? A mohla by se jmenovat SNA!“

„Prosím tě, SNA? Čeho je to zkratka?“

„Strana Nasraných Akcionářů.“ Smál se Werner. „Dobrý, ne?“

Chvíli bylo ticho. Takové, že bylo slyšet tlukot srdce fízla u vedlejšího stolu. (Ano, i v demokratickém státě jsou fízlové! A jak se něco šustne, anebo někdo dostane nápad založit novou politickou stranu, úúúúž sedí ,pan Brettschneider´u vedlejšího stolu.)

„Má to ovšem takový jeden malý háček, pánové: Kdybychom tu novou politickou stranu, SNA, jak tady navrhuje kamarád Werner opravdu založili, mohlo by se lehce stát, že za pár let budeme sedět v Berlíně. Ve vládě. Tedy jak my tady v hospodě říkáme: V představenstvu akciové společnosti.“

„Ano, mohlo by se to stát,“ horlivě přitakávali kamarádi.

„Právě. A tady vidím problém.“ Řekl Dittmar. Řídili bysme, nám svěřenou akciovou společnost, opravdu jako: Akciovku? Nebo bychom si lebedili na bidle a dělali z lidí blbce? Platím!“ Zavolal na kolemjdoucího vrchního Dittmar a odporoučel se.

A pohádky byl konec …

Ꚛ

„Tak to je fakt moc zajímavá úvaha,“ pronesl můj chytrý kocourek Oskar. „A móc hezky jsi to sepsal!“

Protože jsem si už dávno zvykl na to, že Oskar velmi zřídka pochválí mé nově vzniklé dílo, přivedla mě jeho pochvala tak trochu z míry. Však protože ho dobře znám vím, že teď přijde nějaké to, - ale.

„Ale,“ pokračoval Oskar, (no vida, už je tu: Ale), píšeš pro české čtenáře, a přitom se to odehrává v Německu? Tedy soudě podle jména protagonisty a jeho kamarádů a kamarádek. A pak to euro, Bundestag, Mehrwertsteuer, a tak dále. Tim jsi to udělal českému čtenáři, možná, trochu složité? A nesrozumitelné?“

„Oskare, a já si myslím, že ten můj příběh by se mohl odvíjet klidně i v nějaké české hospodě? Klidně i v Sokoláči v Rudný? Já si myslím, že i Čechách dělá vláda z lidí blbce a u koryt sedí stejní vyčůránkové jako tady u nás v Německu.“

„Tak takhle jo,“ odpověděl Oskar. „To beru!“

„Takže i to tvé ,ale´ bereš zpátky?“

„Ano, i to mé ,ale´ beru zpátky.“

„Díky! A já Ti za to prozradím, že jsem na to téma napsal text & hudbu, nazpíval a natočil klip, a pověsil ho na YouTube. Chceš si ho poslechnout?“

Tak tady je:

https://youtu.be/hubSC5NMHvc