Sen?

Poskakuje veselý, po koleji ptáček, nevšímal si okolí, tak ho přejel vláček … Probuzení ze snu přináší často otázku: Byl to opravdu jen sen?

Sen?

„Prosil bych občanský, řidičský a technický průkaz.“ Zavrčel na mně policista, po tom, co mně vymával na odpočivadlo u lesa.

Mladý policista studoval mé doklady: „Víte, jakého dopravního přestupku jste se dopustil?“ Štěknul. „Přestoupil jste nejvyšší povolenou rychlost o 3 kilometry. PANE ŘIDIČI.“

„No jasně a když já sem dělal řidičák, byl tvůj táta ještě na houbách“ pomyslel jsem si, ale snažil se zachovat klid.

„Bohužel s vámi nemohu souhlasit.“ Odpověděl jsem místo toho co nejklidněji. „Můj vůz, snímá autonomně dopravní značky a tempomat automaticky udržuje nejvyšší povolenou rychlost. Nemohl jsem tedy dovolenou rychlost překročit.“

Oči dopravního policisty se zakalili. „Pane řidiči, nechte si ty vaše řeči, nikdo na to není zvědavej. Moji kolegové, co měří támhle“, mávnul rukou dozadu, „pořídili videozáznam. Z profilu. Takže vymlouvat se, nemá význam.“

„Jo tak vy jste mě nafilmovali? Vy jste, bez mého písemného souhlasu, pořídili video záznam? A vida, tak to na vás budu muset podat žalobu!“

Výraz očí policisty se opětovně změnil. Teď se na mně dívali oči útočícího orla.

„Vy chcete žalovat policii? Člověče, zbláznil jste se?“

„Vážený pane policejní úředníku: Podávám tímto trestné oznámení, pro hrubé porušení mých osobních práv, vašimi kolegy, kteří bez mého písemného souhlasu a tedy protizákonně, pořídily video záznam mé osoby. Odvolávám se přitom na Evropskou ochranu osobních údajů, zkráceně GDPR, z 1. 7. 2017. Buďte ujištěn, že jestli mi tento incident způsobí nespavost, nervové záchvaty, nebo jiné zdravotní potíže, budu náklady za léčbu, případně ušlý zisk anebo psychickou újmu na zdraví samozřejmě vymáhat od české policie. Proto vás žádám o okamžité sepsání protokolu a vydání video záznamu abych tento, jako důkaz doličný, mohl předat mému právníkovi.“

Policistovi se rozšířili zorničky a mladý muž na mne začal dělat dojem šílence.

„Počkejte tady“, zabreptal a spěchal ke kolegovi, který se dvacet metrů ve směru jízdy ležérně opíral o služební vůz. Viděl jsem, jak spolu krátce diskutují, pak mluví do vysílačky a sedají do auta.

Delší dobu se nedělo se nic a oba policisté seděli ještě stále v policejním voze. Když mne čekání přestalo bavit rozhodl jsem se, že se jich půjdu zeptat, jestli mohu jet dál, nebo na co čekáme?

Neudělal jsem ani deset kroků a začalo peklo: Z obou směrů silnice se vyřítili policejní zásahové vozy, z blízkého lesíka za hlasitého řvaní začali vybíhat těžkooděnci, z vrtulníku, který najednou kroužil pár metrů nad mou hlavou, se slanila zásahová jednotka. Povalili mě na zem, nasadili želízka a kapuci na hlavu a: - A byla tma.

Ještě, než jsem ztratil vědomí, mě napadlo, že tohle je začátek konce demokracie, svobody slova, osobních dat a evropského zákona GDPR, v Čechách.

Ꚛ

Vzbudil jsem se doma v ložnici. Vedle postele stála má milovaná manželka. „Prosím tě, co se ti zdálo? Stojím tu už pěknou dobu a začínám si dělat starosti. Mluvíš ze spaní a pořád se s někým hádáš.“

Posadil jsem se na pelest postele a snažil dostat se do reality.

„A jsi pěkně propocenej. Ukaž“, sáhla mi na záda, „no jasně, zpocenej jako myš. Nemáš horečku?“

„Nemám a nic mi není. Jen se mi zdál takovej divnej sen. O policajtech.“ Uklidňoval jsem jí a vyprávěl, co se mi zdálo.

„Byl to jen sen.“ uklidňovala mě, „Běž do sprchy, udělám ti zatím snídani.“

Než jsem nastoupil do auta, všiml jsem si Dany, že mě pozoruje z okna. Poskočil jsem a dal jí k dobru hudební vložku: „Já, s písničkou jdu jako ptáček, trala la, lalala, lalalala a až nás doma uvidí, tak se všichni podiví …“, a Dana nad tím kroutila hlavou.

Nastartoval jsem, zapnul tempomat a vyjel do krásného jarního rána.

„A stejně“, řekl jsem si, „jak takovej lidskej mozek vyrobí takový blbosti o naší hodné policii.“

*********************************************************************

Klikni zde, vážený čtenáři, a poslechni si můj nový song: „Když muži pláčou“
www.youtube.com/watch?v=3njhTT6-VqU)