Reinkarnace je skutečnost

Rudy to šeptal a rozhlížel se stále kolem sebe, jestli ho někdo neslyší. Připadalo mi to, jako bych se vrátil do dob normalizace. Za každým rohem STBák a ve vzduchu visela Pankrác. „Už nejsou bolševici, můžeš mluvit normálně.“

_____________________________________________________________________________

To je sranda, pane Janda,
to se nám to rýmuje,
napnutý jsem jako kšanda,
kdo tu válku vyhraje …

Reinkarnace je skutečnost

Můj přítel Rudy už seděl v lokále Sokolovny a nepřítomně hypnotizoval půllitr.

„Ahoj,“ pozdravil jsem a přisedl si k němu. „Děje se něco?“

„Děje, neděje, kdo to může s jistotou říct?“

„Ty už seš vožralej, viď?“ povídám a mrknul jsem na jeho tácek. Jedna čárka.

„Blázníš? Mám první pivo.“

„Tak co se děje? Koukáš jako husa do flašky!“

Rudy se zhluboka napil, otřel si pěnu a signalizoval okolo procházející servírce Jiřce, aby mu přinesla ještě jeden džbánek. Přinesla. I mně. Ťukli jsme si s Rudou na zdraví a já se na něho tázavě podíval: „Tak povídej.“

„Ty víš, že jsem si nechal udělat v baráku krb?“

„Vím.“

„Tak si představ, že jdu v noci do ledničky, v obejváku se ozve rána, běžím tam a z krbu se hrabe Santa Claus! Normálně, jako v americkým filmu!“

Rudy šeptal a stále se kolem sebe rozhlížel, jako by měl strach, aby nikdo neslyšel, co bude říkat. Připadalo mi to, jako bych se vrátil do dob normalizace, kdy za každým rohem mohl být schovaný nějaký estébák a ve vzduchu visela Pankrác.

„Bolševici už dávno nejsou, můžeš mluvit normálně,“ zašeptal jsem zpátky a slovo „normálně“ jsem pronesl už v běžné hlasitosti.

Rudy ale šeptal dál a bázlivě se rozhlížel. „Představ si, normálně se mnou mluvil. Uvařil jsem mu svařák a nabídnul mu sušenky. Seděl u mě v obýváku v křesle. Tak jako ty teď sedíš naproti mně. Vyprávěl mi, že byl prý zrovna v Kremlu nadělovat. Vůdce spal, brejle na čtení mu spadly pod bradu a na prsou svíral knížku – a teď se podrž: Mein Kampf.“

„Ty bájo, fakt ti to Santa takhle řek?“

„Jo. A já na to,“ (a teď už Rudy šeptal tak, že jsem se k němu musel naklonit, abych vůbec slyšel,) „pane Santo, a to četl v němčině? A on: bodejť, naučil se německy, když sloužil pět let u KGB v NDR.“

„Jo, to jo, ale Santa mi po třetím svařáku prozradil, že ON je takto reinkarnovaný Adolf.“

„Tý vole!“

„No jo, ‚tý vole‘, jenomže já, když Santa odletěl krbovým komínem, jsem nemohl do rána usnout. Pořád jsem nad tím přemýšlel a nechal si procházet hlavou všechny ty jeho politický a válečný tahy. A čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem získával jistotu, že Santa nelhal.“

„Takže on je reinkarnovaný Adolf?“

„Podle toho, co mi Santa vyprávěl, o tom není pochyby.“

Ꚛ

Vyprávěl jsem to doma Oskarovi.

„Kdybych do toho já směl mluvit, tak reinkarnace neexistuje, a kdybych se mýlil, chtěl bych se stát znova kočkou. Vy, lidi, aniž byste si to uvědomovali, pořád blbnete na kvadrát a pak se divíte, když je nějakej průser!“ řekl Oskar, stočil se do klubíčka a usnul.

_____________________________________________________________________________

Zde odkaz na článek. Je to sice v Němčině, ale s překladačem, se to dá pohodlně přečíst:

Odkaz

_____________________________________________________________________________

Klikni zde, vážený čtenáři, a poslechni si můj nový song: „Requiem“
Trochu pasuje i k mému blogu, ...
https://www.youtube.com/watch?v=hubSC5NMHvc