Perpetuum mobile

_______________________________________________________________________________________

Uvést něco do pohybu,
by hýbalo se věčně,
s tím budete se jenom mořit,
tak to vám řeknu zcela přesně

Perpetuum mobile

Rozhodnutí mého přítele Franty, vrátit se zpátky do Čech mělo dopad i na můj budoucí život, protože jsem ztratil parťáka, který se mnou chodil dlouhé roky do sauny, hrát tenis a stolní tenis, jezdit na kole, běhat a cvičit do fitka.

Já totiž sportuji rád. „Ale proboha ne sám! Samotného, mě to nebaví.“

Když tedy Franta spálil za sebou v Německu všechny mosty, osiřel a zlenivěl jsem.

Ještě dnes, hezkých pár let od té doby co Franta vyměnil kamaráda, tedy mne, za krásnou mladou ženu v Praze, mě někdy, když si tak lenivím na gauči u televize, popadne chuť si zajít do sauny anebo si jít zaplavat. Ale s kým?

Ty první roky jsem, když to na mě přišlo, obvolával a lákal kamarády, jestli by neměli chuť jít se mnou do sauny, na plovárnu, nebo si udělat výlet na kole.

Neměli.

A tak mi nezbylo nic jiného, než tělesně chátrat a čekat, kdy se zase Franta přijede podívat do Darmstadtu na jeho děti. Ty osiřeli zrovna tak jako já a když je přijel navštívit, dal mi vědět a něco jsme podnikli.

Když tu byl naposledy, leželi jsme v sauně na lehátku v relaxační zóně a probírali politiku, fotbal auta a ženský. Přesně v tomhle pořadí.

„No a co jinak. Jak si jinak žiješ?“, zeptal jsem se Franty.

„Jo, docela dobrý. Dík za optání ale začíná mě to zmáhat.“

„Zmáhat? Co?“

„Vždyť víš, už jsme se o tom kolikrát bavili. Má bejvalá rodina a tak. Člověče, já si tak někdy říkám, že jsem se neměl rozvádět. A už vůbec jsem se neměl podruhý ženit,“ vzdychl Franta tak vehementně, že se pár návštěvníků sauny, kteří k nám leželi nejblíž, s nevolí otočilo.

Ze třetí řady před námi, se k nám otočil plešatý pantáta a ukázal masitým prstem směrem k ceduli, na které velkými písmeny stálo:

A zasyčel „pssssst …“

„Copak s klukama,“ pokračoval teď už šeptem Franta, s těma si docela rozumím ale dcery, - s těma je kříž. Chvilku jsou milí a najednou začnou bezdůvodně bouchat dveřma.“ Postěžoval si Franta.

Čekal jsem, co bude dál, ale dál nebylo nic.

„No, snad nebude hned tak zle?“ Snažil jsem se ho povzbudit. „Sám dobře víš, že u ženských nikdy nevíš, co udělají za pět minut. Na to si holt budeš muset zvyknout.“

„Co za pět minut?“, explodoval Franta: „Za pět vteřin mě dokážou tak vytočit, že bych, ---! A taky se mi v poslední době zdá, že jsem si novým manželstvím zas tak moc nepolepšil. Chápeš: Nový koště dobře mete.“

Než jsem stačil odpovědět, ozval zvonec, kterým saunový mistr Hans svolával nás, hosty, do velké sauny na nálev.

Rychle jsme vstali a spěchali, abychom dostali dobré místo.

Když jsme pak leželi venku, na lehátku u bazénu, Franta se zahloubal do knížky, já zavřel oči a relaxoval.

Za nějaký čas Franta knížku odložil, napil se zhluboka minerálky a šťouchnul do mě: „Nespi! Stejně mi vrtá v hlavě, proč se lidi rozvádějí.“

„Taky jsem na to zrovna myslel, když jsi říkal, že sis moc nepolepšil.“

Franta pokrčil rameny, naklonil hlavu párkrát doleva a doprava a prohrábl si posledních pár pramínků vlasů.

„Asi nepolepšil. Narodíš se, vyblbneš se a strčíš hlavu do chomoutu. Vychováváš děti. Začneš přibírat na váze, mozková hmota začne poznenáhla ubývat, svaly se mění v tukové uzliny, záda se hrbatí a vůle ubývá. A vlasy? No dyť se na mně podívej! Děti pubertujou a z tebe, z hrdého bojového křižníku, se stane rybářská bárka, malá skořápka s potrhanýma plachtama v rozbouřeném oceánu. Držíš se křečovitě, abys nešel přes palubu a nevypadl. Když tu hrůzu přečkáš a přestaneš křičet ze spaní, udělají z tebe tvé děti dědečka a všechno zase začne od začátku. Perpetuum mobile.“

Viděl jsem na Františkovi, že se ho zmocnila bojová nálada.

„A teď, protože už to divadýlko znáš, začneš bojovat.“ Pokračoval. Začneš bojovat a vážit si každého dne svého mrzkého života. Snažíš se bránit vyzvedávat vnuky ze školky, ale je ti to prd platný. Hlídáš je, chodíš s nima na procházky, do zábavních parků a když jezdí na kolotoči? Klesnou ti ramena, a říkáš si: To už jsem přece jednou dělal?“

Franta si odkašlal a vyndal z sportovní tašky další flašku minerálky. Byl tak v ráži, že po kolemjdoucí, nádherně vymodelované třicítce, nehodil ani okem. „No tě bůh“, pomyslel jsem si.

„Když začnou vnuci pubertovat, už po paměti se chytneš okraje bárky, zavřeš oči, necháš s sebou zmítat a čekáš až bude po všem. Vnuci vyrostou, vdají se nebo ožení a udělají tě pradědou. A všechno začne nanovo. Perpetuum mobile. To už ovšem není žádná sranda! Přestáváš si dávat nesmyslné cíle a snížíš si dobrovolně věkovou hranici o deset let. Přestaneš ze sebe dělat nestárnoucího kovboje, který až někdy ve sto třiceti padne k zemi v jezdeckých botech a chválíš den, kdy jsi uzavřel pojistku na uhrazení tvých pohřebních výdajů. Sepíšeš testament a vstoupíš do spolku přátel žehu.“

„A nepřeháníš to Franto? Takové záhrobní řeči …“

„Asi jo“, řekl Franta, „ale už vím to, co jsem dříve nevěděl: Že Perpetuum mobile opravdu existuje.“

„Že existuje Perpetuum mobile?“

„Jo. Narodíš se, oženíš, založíš rodinu a tím nakopneš ,Perpetuum mobile. ´ Nakopneš, a už ho nikdy nezastavíš“

„Zajímavá teorie“, odpověděl jsem a chvilku nad tím přemýšlel. „Mám tomu rozumět tak, že lituješ, že jsi se oženil? A že máš rodinu? Děti?“

Franta se na mne podíval, rozšklebil se od ucha k uchu a řekl: „Proboha né, ale uznej: Že je to Perpetuum mobile?“

Ꚛ

Můj kocourek Oskar se k tomu tentokrát nevyjádřil. Seděl doma, do sauny by ho nepustili, a on by tam asi stejně ani nechtěl.

Nebo jste už někdy viděli kočku v sauně?

*********************************************************************
Klikni zde, vážený čtenáři, a poslechni si můj nový song: „Když muži pláčou“
www.youtube.com/watch?v=3njhTT6-VqU