Óda na Horsta

Vážení učitel-é*ky*stvo, ačkoliv jsem maturoval v češtině na 2, může se stát, že najdete v mém článku češtinářské chyby. Možná proto, že žiji od roku 1969 v cizině, že je mi 77 let, že jsem lehce dementní. Prostě jen čtěte. Děkuji

_______________________________________________________________________________________

Výňatek z pravdivé blogerské diskuse

03:07 ráno

Milý Horste,

znám Tě teprve krátkou dobu a už teď mě začínáš lézt na nervy!

Netušíc nic zlého, se po -už- hodině spánku probouzím a jdu se vyčůrat. Tedy, u nás v Košířích jsme říkali: Jdu se vychcat. Ve státech se i starší pán mého typu, když to na něj v důsledku zvětšené prostaty supernáhlepřijde, vychcat nejde, ale kroutíc a přešlapujíc, aby se nepochcal, odebírá směrem k Washroom, čili si jde, jak se tam slušně říká, umýt ruce. (Jaké to pokrytectví!)

Tak tedy netušíc nic zlého, se podrobuji diktátu mé prostaty a jdu se, po tom co jsem si umyl ruce, mrknout na počítač, co nového se děje ve světě. Bohu-Daně dík, musím do pracovny kolem lednice. Beru si na cestu, bez výčitek svědomí, (protože vím, že až si ráno stoupnu na váhu, budu stejně jako včera a předevčírem, vážit 101,7 kg.) mandlovou zmrzlinu na špejli a hrnek studeného mléka,

Ostatně, celý barák oddychuje v hlubokém spánku a není nikoho, kdo by nad mou mlsnou hubou mohl významně pozdvihnout obočí.

Levou rukou držím špejli, pravou myš a klikám na blogera,
Horst Anton Haslbauer.

Huš! Jukne na mě blog: „Mirek a Harry ve službě – střela.“

Čtu bez dechu až do konce, přiblblý příběh dvou hlídačů přiblblého objektu, v přiblblých vojenských kasárnách, v přiblblém bolševickém státě a přiblble se tomu nahlas směju.

Tak na to si musím dát ještě jednu zmrzku, jak se dnes zmrzlině moderně říká. Bez výčitek svědomí na to vyžunknu ještě jeden hrnek mléka, aby se mi vyčistila ústní dutina od čokolády, abych slinou, která občas vyžbluňkne na bílý damaškový polštář, neprozradil mé nadevšechno milované ženě, mou noční aktivitu.

Špejle a obal od zmrzliny odnáším potichu ven, do popelnice, abych se neprozradil, vymývám hrnek od mléka, ukládám jej do skříňky v kuchyňské lince a plížím se do postele.

04:00

Ležím v posteli, a neklidně se po dvou zmrzlinách a půl litru studeného mléka převaluji.

Milý Horste, už jsi na to asi přišel sám, čí je to vina, že mě čeká neklidná noc?

Ale co, ještě dobře, že mám Horsta …

*********************************************************************
Klikni zde, vážený čtenáři, a poslechni si můj nový song: „Když muži pláčou“
www.youtube.com/watch?v=3njhTT6-VqU