Pane blogere, myslím, že lépe by na tom byl u soudu HLUCHONĚMEJ ODSOUZENEJ a potil by se jen jeho obhájce. Díky za pobavení!

Nazdáááááááááááááár, Horste!

jo máš pravdu. Ale až na ten soud, se to mě, opravdu přihodilo.

Další pobavení příjde záhy. A bude to poslední, protože pak: Mě zavřou!

Jo, a čekám od Tebe na další pokračování Tvých vojenských příběhů, a nic, - a nic, - a nic ...

To se muselo stat jedine ve state: Kocourkov, Jinak si to nedokazu vysvetlit. Nemel by dostat pokutu a vezeni

ministr zdravotnictvi, ze takovou situaci pripustili?

Vítám Vás Ivano,

"U nás v Kocourkově", na stránkách Ministerstva Zdravotnictví.

Ano, tak to u nás chodí,

občan sám si sobě škodí,

jen to s tím soudem, lež jak věž,

zbytek pravda je, tak mi to věř!

Mayor města Weiterstadt

Tony Jelínek

Super satirická poviedka, niekedy sa stávajú aj takéto veci, no čo už.

Milá Jano,

jste první, která napsala "Super satirická povídka". Děkuji.

Váš Tony Jelínek

- toho času ve vězení Alkatraz -

Mám podobnou zkušenost - i když ne tak "humornou" a rozsáhlou. Před lety jsem v noci začal mít pocit, že mám nehybné nohy a nemohu vstát ani když jim domlouvám. Žena tudíž volala na pohotovost a sanitka opravdu přijela. Věci jsem měl sbalené a Tak mne pánové vyzvali abych je následoval k sanitce. O tašku se nezajímali a tak žena vzala tašku a já se pomalu odšoural k vozu. Položili mne na lehátko, ale nepřipoutali a rozjeli se do Kladna. Vzali to opravdu velmi rychle a svižně tak, že jsem v zatáčkách několikrát málem sletěl. Protože jeden řídil a druhý si přisedl k řidiči, měl jsem co dělat, abych se nějak přidržel. V nemocnici mne vyvedli z vozu, dali do ruky kabelu a doprovodili do čekárny, kde seděli další tři lidé, zřejmě pacienti. Byly dvě hodiny v noci a začala mi v pyžamu být docela zima. Čekal jsem, že někdo vykoukne, ale ani sestra či dokonce doktor. V půl sedmé, kdy už se začali trousit první pacienti, jsem v pyžamu musel vypadat jako exot. Vykoukla sestra a po další hodině mne vzali do ordinace, kde zajistili, že mi noha opět začala přicházet k sobě a tudíž usoudili, že to chce vyležet a propustili mne. V pyžamu s taškou jsem se tedy odebral na cca půl km vzdálené náměstí, kde jsem naštěstí chytl taxíka. Řidič se na mne díval velmi nedůvěřivě, protože se prý domníval, že utíkám z nějakého nevyvedeného rande. Při příště podobné příhodě jsme už záchranku nevolali, ale vyčkali do rána a já už řádně oblečený jsem poprosil sousedku o odvoz k normálnímu lékaři Bylo to jednodušší a nemusel se cítit jako blbec. - ,

Ahoj Vladimíre,

moje povídka je humorná povídka, protože jsem z ní udělal satiru. Ve skutečnosti to byla negativní skušenost, která se mi přesně tak přihodila, jak jsem ji, až na ten soud, prožil.

Protože vím, že jak dokazuje Váš příspěvek do diskuze, se toto děje běžně, a proto jsem to hodil na papír.

Vy jste mne ovšem, svým příběhem zahanbil: Mě domů vezla dcera.

Jinak musím konstatovat, že Vy v Česku, a já v Německu jsme na tom se zdravotnictvým na velmi podobném levlu.

Fakt je, že u nás berou zdravotníci za stejný šlendrián daleko víc peněz, než v České republice. Ale když brečí a naříkají, že za svou "těžkou práci" berou málo peněz, brečí naši, stejně jako vaši.

Mám tady čtyřicet let IT firmu, je právě půl osmé večer, jsem tu od osmi od rána, a - rád. Protože mám svoji práci rád, zrovna tak jako moji zaměstnanci. A máme rádi naše zákazníky.

Hergot: To jsem se rozepsal, to jsem vlasntě ani nechtěl!

Jisto je, že jsou zdravotnická zařízení, kde ještě než přijede sanitka, už nemocniční zřízenci, sestry a zdravotní bratři, doktoři a primář, čekají u vchodu, aby o k a m ž i t ě přebrali pacienta do péče, nad čímž vším dohlíži ředitel nemocnice pan Somr. Ta televizní série se jmenuje "Nemocnice na kraji města".

Tak Vám přeji, - Co Vám přeji? Jo, aby jste byl zdravý jako tuřín.

Váš Vlasta Burian co "U pokladny stál" ... jak dostal zuby na išias, a musel koňům oves krást