Pobavilo a rada som si to prečítala. Pekný večer.

Milá Jano,

Vy si nedáte pokoj a nepřestanete plýtvat časem čtením mých povídek. A já si toho cením, že si ten čas dokážet najít.

Moc Vám za to děkuji!!!!!

Váš Tony Jelínek

Teda nemáte to jednoduchý!

Dobrý den Jiří,

nemám to jednoduché. Ale všechno co dělám, dělám rád.

+

Ahoj Jiří,

já Vám děkuji, že jste si našel čas si přečíst mojí povídku.

Dokáži si cenit lidí, kteří čtou co jiní napsali a je mi to velká čest.

Tak ještě jednou: Diky

Tony Jelínek

P.S.

Vy jste přece také bloger? Nebo je to jiný Jiří Jiroudek?

Tony, i Naďence se to tentokrát líbilo Vaše kočky jsou mazané a ty umíš pobavit Jakou funkci jsi tenkrát při práci na letišti měl? Muž jedné mé z mnoha sestřenic tam dělal mechanika a vzal nás tam před mnoha lety na prohlídku do letadel. Povedený den a celý brzký víkend! My BoHoHa

Ahoj Horste,

naše kočky nejsou mazané, jen Járo. Mia, když kočičí Pánbůh rozdával moudrost často chyběla.

Dělal jsem na letišti ve Frankfurtu ve správě hlavního skladu Lufthansy v tak zvaném Kleinteillager který byl řízen počítači. Moji hoši jen seděli u počítačů kam přijížděli a zase odjížděli po pásech. Tomu se říkall "Kommissionierungstelle".

Tak se zatím měj, musím teď rychle do hospody.

Tony

Pobavilo

Milá Vlasto,

děkuji Vám za krásnou pochvalu. To opravdu potěší.

Váš Tony Jelinek

Antoníne, je to dobrý, ČR je evidentně v Evropě. Nebo minimálně ve Frankfurtu... to naši mladí letěli před pár týdny na Kanáry, dědek dostal za úkol dostat je v Praze na letiště. Protože kdyby na tejden nechali auto na letištním parkovišti, stálo by to podobně, jako celá jejich dovolená.

Nebyl problém při odletu, vysadil jsem je i s kufry před terminálem a odjel. O týden později, při příletu, problém, nevýznamný, byl. V pražské Ruzyni měli sednout v jedenáct v noci. Já jsem auto zaparkoval na Bílé Hoře, odkud je to na letiště nějakých deset, dvanáct minut. Protože jsem takovej Harpagon, že riskovat, že za parkování na letišti zaplatím svůj denní příjem, se mi nechtělo ani malinko. Na rozdíl od Vás jsem neusnul, pustil jsem si audioknihu Malevil (Merleho mám rád...), vykouřil půl krabičky cigaret.

V Praze se tehdy dařilo, s odbavováním cestujících po příletu měli problémy (zavazadla...), nicméně čekal jsem jen něco málo přes 90 minut. Čekalo mne odvézt děti do Kněževsi, sebe sám přepravit následně do Žatce. A ráno na šestou do práce...

Nazdar Pavle,

děkuji Vám, že jste si vzal čas na přečtění mé povídky. To fakt potěší, když člověk píše a ví, že to nepíše jen tak do šuplíku!

A, á - a vidím, že nejsem sám, že podobné zkušenosti mají i jíní!

Ono vůbec už létání není to, co bylo dříve!

Dříve jsem doma vyjížděl krátce před čtvrtou hodinou odpoledne, a v pět hodin už jsem seděl v letadle. V šest patnáct jsem v Ruzyni před východem z letištní haly nastupoval do auta mého synovce a v sedm hodin večer už jsme seděli v sokoláči v Rudné a pili první džbánek.

Dnes už z domova musím vyjíždět v jednu hodinu, abych než projdu všema kontrolama nezmeškal let.

Tak už teď radši jezdím do Prahy autem.

Tak ještě jednou díky

Tony Jelínek

Hezky se to četlo

Děkuji moc