Krásné!!!

Milá Dano,

Dano? Tak to mám nacvičené od roku 1966! Brali jsme se s Danou v Praze na Smíchově a jsme spolu šťastní dodnes. V partě jí říkali Dáda. Nebo taky Dandula. Já, - Dano.

Tenzler, to už je jiná: Takové jméno slyším poprvé. V mojí firmě, čítá tenhle rok 40 let trvání a za tu dobu přesně 25 tisíc zákazníků, také ne. V internetu? Jó, to už je jiné! Tam jich pár je a některých víckrát. Například Dana Tenzler, která se po svatbě v roce 1992 odstěhovala do Německa. Vitejte!

Já Vás Dano vítám na mých blogových stránkách. Slyšel jsem od Horsta, že zde neblogujete? No vidíte! A já začínám. Pozdě ale přece.

Vzal jsem si Danu a brzy se nám narodila dcera. Pak přišlo to, co přijít muselo, Dana mě postavila před důležité životní rozhodnutí, buď muzika, nebo rodina. Jsem rodinný typ a věděl jsem co odpovědět. Der kandidát hat 99 Punkte!

Před pár lety, - jéje, jak Vám tady píšu, jde po zápraží krásná sousedovic kočka, (jsme totiž od včerejška na dovolené, v našem domě po babičce, v Orlických horách, - jsem si najednou uvědomil, že jsem si po mém rozhodnutí odejít z mé skupiny Juventus slavně přísahal, že jednou, až zabezpečím rodinu, si začnu plnit své sny a začal jsem zase dělat muziku a skládat. A psát. Teď zrovna mám dopsaný můj první "literární zázrak", Satirické povídky. Psát dělá ohromný špás, skoro jako zase hrát, zpívat a psát vlastní songy. Česky se tomu říká písničkář. To slovo se mi ale ani trošku nelíbí. Nemusí se hned všechno počešťovat. Songwriter je myslím to správné slovo.

Hle! To jsem se nějak rozpovídal ... Na hodinách je půl páté ráno, a já namísto toho, abych šel po těch sedmistech kilometrech jízdy sem dál spát, tady takhle blbnu.

Než tedy znou zalehnu: Vřelé díky Dano, že jste si našla, Váš určitě drahocený, čas abyste přečetla, a co je pro mně důležité, pochvália výplod mých ubohých mozkových buněk.

Mějte se v Dolomitech krásně

Váš Tony Jelínek

,,Prodělal" jsem konkurz na klukovskou roli ve filmu ,,Páté kolo u vozu". A to úspěšný. Vážně o mě stál rejža B.Zeman. Já jim však utekl. Možná to bylo z pudu sebezáchovy

Nazdar Jiří,

děkuji Vám, že jste mi napsal do diskuse. Já jsem dělal, o mnoho let později konkurz v Karlínském divadle. Na muzikál West side story. Tentokrát jsem, místo konkurzu našel. Zpíval jsem, už nevím co a doprovázel se na kytaru. Na nabídku angažmá čekám dodnes. Ale stál jsem na jevišti Karlínského divadla. Co víc bych chtěl?

Malé angažmá jsem pak dostal v politickém Kabaretu u Zábranských. Taky v Karlíně. Od Karlínského divadla asi o kilometr dál. Hráli jsme slavnou věc Karkuli. Vyprodáno bývalo půl roku dopředu a slavní jsme byli tím, že občas přišli do zákulisí muži v kožených kabátech, zastavili představení a odvedli si pana režiséra Miloše Molína. Za pár týdnů nám ho zase vrátili a po pár škrtech perem ve scénáři se hrálo vesele dál.

Režisér M. Molín začínal jako kulisář v divadle ABC a byl na to patřičně pyšný, jak by ne. Mým líčením pouze reflektuji na Vaši poznámku: „Já jim však utekl. Možná to bylo z pudu sebezáchovy,“ protože si myslím, že to bylo jinak. Utekl jste nevědomky proto, abyste žil ten život, jaký potom následoval. Mohl byste být slavný herec, nebo taky ne. Mohl jste mít lepší život, nebo taky ne. Všechno by bylo jinak. Takové úvahy se mi někdy honí hlavou, když vzpomínám na promarněné životní šance. Pravda je, že je to tak, jak to je. A pokud se mne týče, tedy já bych svůj život za jiný určitě neměnil. Tak, a teď dobrou noc. Tony Jelínek

Chlapče Tony, važ si toho, že se ti tady objevila Dana T, velmi inteligentní titulované české děvče usazené v Berlíně. Taky trvalo, než jsem měl také vlastního FAVORITA. Začínal jsem napůjčeném pánském s pravou nohou pod štanglí na pedálu. Moc hezké příběhyjá strejdu Karla žádného neměl, jen děda hrál na foukací harmoniku, brácha a jedna ségra byli později přinuceni hrát na tahací harmoniku, já s kytarou začal po návratu z učiliště po koupi vlastní. V libereckém internátu mě navnadil jeden klučina, který kousek od nás zpíval vtipné texty a doprovázel se na kytaru. Plno těch textů jsem si opsal do zpěvníčku. Přeji vaší výborné dvojce příjemné dny! Já Kocour Tony Horst

Ahoj Horste,

jsme už deset hodin v Kunvaldě. Už jsem spal, ale musel jsem, a abych toho trošku, když jsem vzhůru, využil, odpovídám tady na komentáře.

I já jsem taky, kdysi dávno jako klučina, jezdil pod rámem: Hrozný! Vůbec nechápu, jak to šlo?

Mrzí mě, že jsi neměl, nebo alespoň neznal strýce Karla, to byl mooooooc fajnovej člověk.

Na tahací garmošku nehraji, ale set foukacích harmonik vozím stále s sebou. Když jedu na delší jízdu, a sám bez Dany, hraju v autě, a ostatní účastníci silničního provozu, - to jsem to řekl hezky, co? - okolo jedouc (zde jsem zřejmě vytvořil nové české slovo) na mě koukají jako na cvoka. Protože na mne ještě nikdo neupozornil policii, tak hraju dál.

Když jsme ještě žili v Československu, napsal jsem spousty

trampských písniček. Blbé i dobré. Některé zpívají čundráci dodnes. Tantimy ale nechodí, nechodí a nechodí!

Tak jdu zkusit jít pokračovat dál ve spaní.

Zdravím Vás: Tebe a Tvoji báječnou Boh danu

Tony

Já si myslím, že je vždycky dobré mít nějakého toho: Oskara.

Milá Ivano,

ano, je dobré mít vždycky nějakého Oskara. A nemusí se vždy jmenovat Oskar. Můj Oskar už dávno nežije, máme teď kočičí sourozence holčičku jménem Mia a jejího brášku, dvojče Járu. Mia chudák byla ve čtvrtek operovaná na zadní tlapce. Někde nějak blbě skočila a natrhla si vazivo. Tak zůstala doma a Jára taky. Jsme totiž od včerejška, - už deset hodin - v Orlických horách na dovolené.

Oskar, náš zrzavý kocour mi jako maskot asistoval v devadesátých letechz, když jsem psal blogy do časopisu Computer source. On vlastně nebyl zrzavý, ale hnědobíle tygrovaný. Redakce vždy v záhlaví zveřejnila jeho a mojí černobílou fotku. Někteří čtenáři si mysleli, že je zrzavý, tak jsem u toho do dneška zůstal.

Tady je vidno, jak se v médiích lže!! Vtip ...

Jdu dál spát, je pět hodin, ale máme před sebou čtrnáct dní dovolené, tak se nic neděje.

Zdravím Vás do země neomezených možností, kde je blaze a prachy leží na podlaze.

Váš Tony Jelínek