Kdyby tisíc klarinetů

_____________________________________________________________________________

Jsou blázni a blázni.
Veselí či vážní.
Hlavně když s vášní,
se dočista zblázní …

Kdyby tisíc klarinetů

Představení skončilo. Poslední opona spadla, v hledišti diváci šouravě procházeli mezi sedadly směrem k šatnám, a pak k východu.

Protagonista Jiří si ve své šatně obul civilní boty, oblékl teplý kabát, omotal si kolem krku šál a vyšel, po té co se přesvědčil, že nic nezapomněl na chodbu. Jeho herecká partnerka už také zamykala dveře, její šatny, a když prošli vrátnicí ven, do zimního večera, přehodil si Jiří pouzdro s bendžem do pravé ruky a nakonec si ho dal pod paždí. „Aby mu nebyla zima!“ Usmál se, když se na něj Jitka významně podívala.

Nastoupili do taxíku. Kolem nich, tajemné kouzlo Vánoc. Jeli Prahou a z podkrovích se na ně dívali ´básnící bláhoví´. Asi zrovna ronili slzy, a ty se změnili v lehký déšť zrovna, když Jirka vystupoval před domem. Byl první na řadě. Stisknul svůj poklad pevně pod paží, ještě jednou zamával své herecké partnerce a spěchal, mezi kapkami deště domů.

Muž, v jeho věku, má spousty úkonů vryty do paměti. Tak třeba, strčit klíč do zámku, otevřít dveře a zase je za sebou zavřít. Levou rukou zapnout vypínač, načež se v předsíni rozsvítí světlo, a, - počkat, světlo se tentokrát nerozsvítilo. Co to? Pojistky?

Našmátral dveře a vstoupil do jídelny. Opět položil levou ruku na vypínač, - a zase nic. Tak přece jenom pojistky. V polotmě vykročil do chodby kde byla pojistková skříňka, když tu koutkem oka zahlédl na židli u jídelního stolu sedící postavu.

„Posaďte se.“ Řekl neznámý muž. „Nemusíte mít obavy, nejsem lupič! Nicméně, jisté okolnosti mi nedovolují, prozradit svoji identitu.“

„Ne, já raději zůstanu stát, jestli dovolíte?“

„Ovšem že, vy jste zde doma. Samozřejmě.“

„Říkáte, že nejste lupič? Od STB asi taky nejste, ty doby jsou dávno pryč. Bohudík. Nechcete prozradit svou identitu. Dobrá. Tak o co jde?“

„O váš film, ´Kdyby tisíc klarinetů´.“

„Prosím?“

„Jsem, řekněme, člen tajné světové organizace, kterou nelze nalézt ani na internetu. Nejsme politická strana, či klub. Nezajímají nás problémy lidí umírající hladem. Nás vůbec žádné problémy a příkoří, které se na světě dějí nezajímají.“

„Ale, tak co vás …“

„Nás zajímá jen jeden problém: Zbraně, válka, násilí!“

Jiří si sednul, opatrně položil bendžo na jídelní stůl a chvíli přemýšlel. „A co já s tím? Zbraně neprodávám, války nevedu a jediné násilí co jsem kdy spáchal bylo, že jsem založil divadlo.“

„No právě! A nás zajímá speciálně ta hra, nebo jestli chcete ten film, ´Kdyby tisíc klarinetů´. Vy si toho nejste vědom, ale ten jeden klarinet, na který hrál, dnes už nebožtík pan Menzel, byl do opravdu neobyčejný.“

„Moment, jak neobyčejný?“

„Od vzniku naší organizace před čtyřiceti lety, se zabýváme jenom jedním a tím samým problémem: Jak zbavit lidstvo zbraní!“

Noční návštěvník si významně odkašlal. „Když nebudou zbraně, nebudou války. Když nebudou války, nebude hlad. Když nebude hlad, nebudou lidi a děti umírat. A tak dále, a tak dále. Chápete, proč nás zajímá jen problém zbraní? Když nebudou, bude klid a mír. Lidstvo se bude moct plně věnovat jiným problémům.“

„Dobře,“ řekl Jiří, „a teď ještě jednou: Co já s tím?“

„My jsme se dopátrali, že váš film je natolik výjimečný, protože, a nikdo neví proč, ten klarinet, na který hrál Jiří Menzel, dokázal opravdu ze samopalu, nebo z tanku a z jiných zbraní, udělat hudební nástroj!“

„To je přece blbost! To jsem si přece jen tak vymyslel.“

„Ne, tak docela. Nebylo vám divné, že vám tehdejší režim ten film, vůbec dovolil natočit? Naši badatelé zjistili, že hned na začátku natáčení, nikdo neví proč, se stalo to, co jste si VY vymyslel, holou skutečností. Náhoda chtěla, že dva členové natáčecího týmu, byli informanti STB. Ten podivný klarinet sbalili a vyměnili za obyčejný. Toho kouzla, si tenkrát nikdo nevšiml. Kromě pana Menzela. Dozvěděli jsme se, že mu později nasadili hypnotický blok, aby nic neprozradil. On ale, ještě než dotyčný klarinet odnesli tajní agenti, a než mu nasadili ten hypnotický blok, vyměnil ten „kouzelný klarinet“ za obyčejný a ten pravý schoval, lépe řečeno přimíchal mezi tu spoustu ostatních klarinetů, co se ve vašem filmu používali.

„Když by se to tak odehrálo, tak by oný klarinet, ušetřil spoustu lidem, co pracovali na trikových efektech, hodně práce? Nemyslíte?“

„Pan Menzel to provedl tak: Udělal na tom klarinetu značku. Potom tu samou značku na tom ´zázračném´ a následně vyměnil náhubky. Nikdo nic nepoznal.“

„A ti agenti dali svým představeným normální, obyčejný, klarinet! To muselo být docela velký pozdvižení, co?“

„Určitě. Ale o to tady nejde: Naši lidé zjistili, že ty dva klarinety, se nacházejí ve vašem vlastnictví. A já jsem byl pověřen, vás poprosit, abyste nám je dal k disposici. Ve jménu civilizace!“

„Já ale nemám, žádný klarinet! Natož dva.“ Řekl smutně Jiří. „A tak rád bych Vám vyhověl. Opravdu. Věřte mi.“

„Ono je to tak, vy je máte, ale nevíte o tom. Nám to trvalo také desítky let, než jsme na to, co jsem vám vyprávěl, přišli. Ty klarinety jsou v …“

Rozlítly se dveře a v jídelně stáli lidé se svěrací kazajkou. Těžkooděnci osvětlovali jídelnu mohutnými baterkami.

„Může mi někdo vysvětlit, co se tady vlastně děje? A kdo je ten muž?“ Zeptal se Jiří a ukazoval na ubohého nočního návštěvníka, zmítajícího se ve svěrací kazajce.“

„Tento muž je nebezpečný blázen. Utekl z psychiatrické léčebny. Trpí syndromem záchrany světa. Žije představou, že se mu jednou podaří zničit všechny zbraně světa. Nebezpečný člověk.“

„Já nechci zničit zbraně, jen je proměnit v hudební nástroje!“

Jiří smutně pozoroval, jak všichni vetřelci opouštějí jeho byt. „Tak takhle vypadá nebezpečný člověk,“ řekl si. Vybalil z pouzdra na jídelním stole ležící bendžo a začal na něj brnkat: „Malá Babetta šla do světa a krk za to dám, že ta Babetta je popleta, a já zůstal sám …

Ꚛ

Oskar se zavrtěl, švihl párkrát ocáskem o gauč a přimhouřil oči: „Pěkný, ale tím koncem jsi mi zkazil celý večer. Takovej hodnej člověk, a ty z něho uděláš blázna? Já nevím, ale on chtěl dobro, nebo ne?“

Přikývl jsem.

„A ten film, ´Kdyby tisíc klarinetů´: O čem to přesně je?“

_________________________________________________Autor kreseb: Pepa Kudrna

****************************************************************Klikni zde, vážený čtenáři, a poslechni si Cotton Fields v mé úpravě:

https://www.youtube.com/watch?v=0ZnCM9XaCcM