Tak piano se ještě dá, to je poměrně malé. Ale co takhle klavír...

Ano, co takhle klavír ...

Prečo nutite hrať dcéry a vnučky a nehrajete na klavír sám? Bude to znieť blbo, ale môj klavír ( nový Petrof) stojí v spálni a hrám každé ráno...

Milá Maria,

já ráno spím! Když se kolem desáté probudím jsou dcery a vnučky už dávno v práci, či ve škole.

A ano, zní to blbě, protože hrát na klavír bohužel neumím. Takže na něj nemohu hrát ani ve spálně, ani kde jinde. Ani ráno, ani večer.

Však vím, že Váš příspěvek k mému článku, má humorný charakter a za to Vám děkuji. Mám rád srandu!

Bez legrace by život nestál za nic.

Váš Tony Jelínek

Příjemné čtenía navíc ilustrace Pepulase!

Bobe, vítej na blogových stránkách.

Tvého prvního vstupu do diskuse si nesmírně vážím. Hlavně proto, že vím, jak je pro Tebe těžké, odpoutat oči od App, který Ti live ukazuje, kolik elektrického proudu Tvůj zbrusu nový Photovoltaik dodává pomocí slunce do Tvého domu.

A vstoupil jsi nejenom do diskuse, ale i pochválil můj skromný literární příspěvek na těchto stránkách. Za to Ti mooooooc děkuji.

Pepulasovi ilustrace chválit nemusíš, ty se chválí samy. Ne nadarmo, je jeho karikaturistycký (hergot, co jsem to napsal,) výtvor vystavený v New Yorku, Ano, - kdo umí, umí, kdo neumí, čumí. Nebo tlačí kočárek.

Takže buď blahořečen

Tony

Dali jsme piano za odvoz. Ani pět euro jsme za něj nechtěli, jenom aby bylo pryč, protože jsme se stěhovali.

Milá Ivano,

vidím, že máme podobný zážitek. Sláva piánům všeho druhu.

Pozor: Zítra v USA - osudový den

Váš Tony Jelínek

Hezky se to četlo...

I já mám vzpomínky na naše piano Zn. Förster...

Ahoj Naďo,

už jsem byl skoro v posteli, ale když jsem viděl Váš příspěvek, musel jsem se vrátit k počítači a poděkovat Vám za "hezky se to četlo."

Váš Tony Jelínek

Byt či dům bez piana není domovem. Mívala jsem koncertní křídlo, teď už jenom pianino Petrof. Není dne, kdy bych si nezahrála ,nebo klavír aspoň nepohladila. Je to jako zvíře, milé, kámoš, bez kterého bych nebyla doma šťastná.

Milá Ivano,

děkuji Vám, že jste odhodila své denní starosti, a nejenom si přečetla, ale i POCHVÁLILA mé piano. Přestavte si, že tenkrát, ten první ladič, když otevřel víko a přečetl si kdo ho před 100 lety vyrobil, - ne, nebyl to Petrof, - upadl do vývrtky. "Tohle piano vyrobil můj děda," slastně vydechl a pohladil oný pozlacený nápis.

Mám ve studiu hodně hudebních nástrojů, ale od té doby ho, to piano mám, ze všech nejradši.

Váš Tony Jelínek

Pane Antoníne, je to zaujímavý príbeh putovania starého piána. Možno, že tentokrát, keď sa dobre naladí, nebude len odpočívať a čakať na svojho pána, ale bude niekto naň hrať.

Pútavý dej, pútavo napísaný a vaša hudba je tiež super.

Milá Jano,

neříkejte mi prosím Vás pane Antoníne, nebo z toho dostanu spalničky. Mohu Vás poprosit, abyste mi říkala prostě Tony?

Já se Vám teď přiznám, že když zveřejním svůj nějaký blog, číhám na Váš rozsudek, příspěvek. Těším se, že si najdete čas, přečíst si mé příhody a nehody a moc si Vás za to vážím. Kromě toho mám rád slovenštinu. Je to taková hladká řeč. Hladí duši.

No, a kdyby mi tak moje, nejlepší žena za všech, tak ještě občas řekla chrobáčíku, byl bych dokonale šťasten.

Asi jste poznala, že mám taky rád muziku? A jak! Když slyším hrát, odhazuji vše a už utíkám tam, odkud se linou tóny. Jsem, kromě toho, že mám čtyřicet let firmu, muzikant, zpěvák, songwriter, - prostě cvok ...

Že rád píšu jste už taky rozluštila. Až na vyjímky jsou moje blogy z mé připravované knihy satirických povídek.

Povídka "piano" se na devadesát procent tak přihodila, jak jsem ji napsal, takže když ji chválíte, chválíte zlomek mého bláznivého života, a já Vám za to moc, moc, moc - děkuji.

Váš Tony Jelínek

Každý ráno, na piáno, hraje Jack, hraje Jack, jsem zpívával kdysi. Milej kamaráde Tony, to jsi moc hezky popsal v naší rodině hraje na piáno žena syna Boh Dany a devítiletá vnučka, dcera od dcery Boh Dany Emilia, ta se teprve učí. Této jsem věnoval kytaru a banjo a věřím i doufám, že se na udičku chytne. Tenhle tvůj článek by měl aspoň být v ZAUJÁLECH nebo možná ještě výš.

Ty můj milí, nový kamaráde Horste,

je 0:59 ráno, tedy můj čas, si pod rouškou noci, sednout k computru.

Ano, my odkojení Jirkou Suchým, rádi, s vervou, zpíváme: "Každý ráno, na piano, hraje Jack, hraje Jack,"

Já na piano moc neumím, jen tak zlehka, dobrý jen k tomu, abych si zviditelnil melodii nějakého mého nového songu. Neříkám tomu hra na klavír. Nerad bych urazil ti, kteří tento krásný nástroj opravdu ovládají.

I já jsem, stejně jako mé dcery a vnučky, zběhl z učení a dnes, na starý, pardon, na starší, - ne, jinak, - na ne úplně mladá kolena, vím, že zběhnout rodiče dětem nemají dovolit, a mají je: Řezat, řezat a řezat. Kde by dneska byl W. A. Mozart? Kdyby ho taťka neřezal? V pr***i. !!!!!!!!!

Doufáš, že se Tvá vnučka chytne? Přál bych Ti to, jí to, její mamce bych to taky přál. Moudrý Jan Werich by to okomentoval jeho: "No, - doufejme, doufejme ..."

Děti jsou víc nevyspitatelnější, než ženy. Však z každého semínka může vykvést růže. Nevěříš? Tak schválně: Vstaň teď od počítače, jdi do koupelny a podívej se do zrcadla!

A nyní, - hádej? Jdu zkusit pokračovat ve spánku. Zdálo se mi o mém nebožtíku bráchovi a budu doufat, že sen bude pokračovat. (A Tobě přeji, abys snil o Tvých blbůstkách, co jste vyváděli s Harrym. No ovšem, tankisti!)

Dobrou noc

Tony