Drzost českého jazyka …

__________________________________________________________________________

Drzost českého jazyka …

Když jsem před čtyřiceti lety otevíral novou filiálku, přijela mnou objednaná firma, namontovala světelné reklamy a nalepila na výkladní tabule různé nápisy, které hlásaly kolemjdoucím, proč mají vstoupit a poohlédnout se po novém počítači.

Rolland Schmidt, majitel reklamní firmy, se po hotovém dílu uvelebil v mé kanceláři a šklebil se nepřátelsky na českého turka.

„Co to je? Vždyť v tom plavou kávová zrníčka!“

„Jo,“ šklebil jsem se zpátky, „ale jemně umletá. Dej si cukr, hezky si to zamíchej, počkej pár minut. Kafé se zchladne, lógr si sedne a máš kafé: Mňam, mňam. Takhle to pijeme v Československu.“

Rolland se tvářil velice nedůvěřivě, ale uposlechl mně. Zvědavost mu nedala.

„Ale divný to je,“ bručel.

„Však až okusíš, uvidíš, jak Ti to bude chutnat. To nejsou ty vaše ´vymáčené ponožky´ v horké vodě.“

Za pár minut to bylo tak daleko. Napil se. Pochvalně pokýval hlavou a očividně nerad chuť turka pochválil.

„A jak tomu u Vás říkáte?“

„Turek.“

„Turek? No tě Bůh! Já sedím u českýho emigranta a piju rozemletýho turka oslazeného německým cukrem. Ale co, Turků tu máme dost,“ smál se. Neubyde.“

Kouřili jsme, pili turka a klábosili. Samozřejmě v němčině, protože Rolland byl Němec.

„A jak se vlastně jmenuje tvá žena?“

„No, přece jako já: Jelinek!“

„A křestním jménem?“

„Danuse.“

Rolland se zamyslel, „já jsem si ale všimnul, když jsi s tvou ženou před chvilkou telefonoval, že jsi ji oslovoval Dano,“ rozumoval. „Já jen abych, až mi jí třeba jednou představíš, ji oslovoval korektně.“

„No, však ona by se nezbláznila. My jsme si na to zvykli.“

„Ó, to neříkej. Není v mezilidském stavu nic horšího, než člověka nekorektně oslovovat.

*

Na tenhle náš rozhovor si obvykle vzpomenu, když se dívám na českou televizi, čtu noviny či surfuju v internetu.

Vždycky když čtu, nebo slyším, jak český jazyk komolí jména, otřesu se. Jak si může český jazyk dovolit, udělat z Ursuly von der Leyen, Ursulu von der Leyenová?

Nebo z papeže, který se oficiálně jmenuje Franziskus udělat Františka? (Jako vtip dobrý!)

A king Charles III není king Karel! Ještě legračnější jsou zkomolená jména čínských sportovců: Osmnáctiletá Čchen Ji-siová obhájila zlato v Tokiu.

A potom v rychlém sledu: Spendoliniová místo Spendolini, Mckayová místo Mckay, atd, atd.

Pro všechny, kteří s mým názorem nesouhlasí, malý příklad.

Moje žena, Danuše Jelínková, byla všude na světě přesně tak oslovována. Tečka! Jméno, to je jako úřední dokument s třema kolkama. Jako SPZ na autě.

Když jsme dostali občanství, přijali jsme nabídku úřadu, a z mé ženy se stala Danuse Jelinek. Tečka.

Nikoho, na širém světě, by nenapadlo, oslovovat paní Zemanovou, Frau Zeman. Ne. Vždy Zemanová. Tak jak se jmenuje. Tak jak se to sluší a patří.

Tak to jsem chtěl konečně uvést na pravou míru, a teď mohu jít klidně spát.

A až mě budou zítra někteří čtenáři trhat na kusy, neva. Měl jsem dlouhý a krásný život.

Tak dobrou noc …