Cenzura

_______________________________________________________________________________________

Říkám si znova a znova:
Mlč, máme svobodu slova!
A taky neříkej ,Tuzemský rum´.
Nelíbí se to EU sousedům

Cenzura

„No nazdar! Člověče, Jakube, ty jsi byl nemocnej?“„Ne proč?“

„No, alespoň tady, v Sokoláči už ses neukázal přes měsíc. Fakt jsi zdravej? Nebo jsi byl na dovolený?“

„Ale to víte hoši, že jsem zdravej. A na dovolený jsem taky ještě nebyl. Prostě mám teď málo času.“

Vašek, zvaný Vajgl, Jakuba probodával očima. „Jak, málo času? Tak málo, že nemáš ani čas, zajít si do hospody s kamarádama na pivo? Počkej, že byl u tebe exekutor a teď nemáš ani na pivo?“

Jakub rozhodil rukama: „Ale vůbec ne! Prostě, mám momentálně málo času, když furt běhám po právníkách a po úřadech.“

S klukama jsme se na sebe podívali a Čochtan přimhouřil pravé oko: „Ty se rozvádíš?“

Jakub upil piva a otráveně se na nás podíval. „Nic z toho co si myslíte. Prostě zakládám novou politickou stranu: MBC. Média bez cenzury.“

Náš stůl zmlkl a všichni jsme usilovně nad tím MBC přemýšleli.

Po chvilce mlčení se zase ozval Vajgl. „Prosím tě, a od kdy máme u nás v médiích cenzuru? 35 let po revoluci? To už je hluboká historie! Mladí to slovo už ani neumí slabikovat!“

Servírka Mirka, postavila, jak tak šla okolo, před Jakuba další džbánek piva.

„Já bych si s tím, že v médiích není cenzura, zas nebyl tak moc jistej. Zrovna v pátek jsem se díval na ,Všechnodráty´ a tam taky: Karel Džíp se ptá televizního hosta, známého herce: „Vy jste taky kromě jiného hrál v seriálu,“ ,píp´ „primáře,“ ,píp´ „a jestli se nemýlím, dostal jste za to cenu českého.“ ,Píp´.

A host odpovídá: „Ano, je to tak. Ale neměl jsem v tom seriálu,“ ,píp´ „roli primáře. Hrál jsem zdravotního bratra na interním oddělení, který se zamiluje do právě do primáře, to vás asi zmátlo. Ten seriál běží každou středu na stanici“: ,píp, píp´.

„A na co byste v nejbližší době pozval naše diváky?“

Herec Vyskočil se na chvíli zamyslel, „právě jsme dotočili komedii pro televizní stanici ČT1 z prostředí Brdských lesů. Ano, a v neposlední řadě bych diváky rád pozval na trilogii osudů prodavače zmrzliny. To se ale bude vysílat na stanici,“ ,píp, píp, píp´.

„No jo, no, ale to žádná zvláštní cenzura není. Prostě se v jedné televizní stanici nesmí jmenovat jiné televizní stanice.“ Ozvala se Radka.

„Aha, a já blbec si do teďka myslel, že v našem státě, máme ze zákona zaručenou svobodu slova? A to snad platí všude a pro každého?“ Ohradil se Jakub.

„Hele, já nechci dělat chytrýho, ale když sedíš ve studiu, tak se přeci musíš přizpůsobit redakci a neříkat to, co oni nechtěj abys říkal.! Nebo?“

Jakub svraštil čelo a povytáhl obočí, „Takže cenzura!“ A dodal: „Hele, za to, když jsme si za totáče pustili hubu na špacír, jsme dostali pendrekem. V nejlepším případě. Taky se ti mohlo stát, že jsi skončil v Bartolomějský a tvoje děti nemohli studovat. Třeba. Nebo takovému herci, nebo zpěvákovi zakázali na pár let hrát, nebo zpívat.“

„To bylo ale trošku něco jinýho. Dneska, když už ti něco veřejně ujede, co někdo nechce slyšet, tak to jenom vypípaj!“ Nechal se slyšet Vajgl.

„Ano, takhle to vždycky začíná a končí to totáčem. A vůbec: To oni jako mají strach, že když host ve studiu jmenuje jiný televizní kanál, že divák se už na tenhle dívat nebude, ale na tamten? Že když host řekne já kofolu nepiju, mě chutná víc Coca Cola, nebo Smíchovský pivo, že diváci přestanou kofolu pít a poběží si honem do Večerky koupit Colu, nebo Staropramen? Jednak je to k smíchu a jednak je to cenzura!“ Rozohnil se Jakub a bouchnul pěstí do stolu takovou silou, že džbánky poskočili.

Stůl ztichnul a všichni jsme dělali, že myslíme na nějaké své vzdálené příbuzné.

Jakub se rozhlížel po svých kamarádech a kroutil přitom nevěřícně hlavou.

„Mirko,“ zavolal na servírku, „platím! A měla bys otevřít okna, je tady nějak dusno.“

Vstal, a ještě než odešel, řekl: „A až to s mojí stranou pořádně rozjedeme, nezapomeňte si připravit svazek klíčů. Budete ho potřebovat.“

Ꚛ

Brzy po odchodu Jakuba jsme se pomalu rozešli i my. Nějak nám to pivo přestalo chutnat a do našich obvyklých debat se vloudil stín.

Můj kocourek Oskar, jeho jedenáctým kočičím smyslem, okamžitě poznal, že dnes do mě nic není. Sklopil uši prásknul sebou na koberec mezi mnou a televizí a dělal že spí.

Vstal jsem z gauče a lehl si k němu na zem. „Ty se mnou Oskare dneska nemluvíš?“ Pohladil jsem ho.

„Ále, mluvím.“

„Promiň, trochu jsem se rozčílil v Sokoláči.“ A vyprávěl jsem mu co se stalo.

„A ten Jakub, on opravdu zakládá novou stranu?“ Zvedl Oskar hlavičku.

„To víš, že ne. Ale někdo by to měl asi udělat!“

Oskarovi se zablýsklo v očičkách: „To se mi teda ulevilo. A víš co? Zapni televizi, za chvilku budou dávat ,Show Dana Prause´. Dáme si k tomu Coca …. píp, nebo Plz… píp, udělej si k tomu pohodlí, svlékni džíny a vem si tepláky značky Ad… píp.“

Milí čtenáři, já jsem opravdu strašně rád, že mám Oskara. Fakt …

*********************************************************************
Klikni zde, vážený čtenáři, a poslechni si můj nový song: „Když muži pláčou“
www.youtube.com/watch?v=3njhTT6-VqU