Bestseller

Řekne-li někdo o někom, že je blbej, je sám blbej, protože chytrej blbýmu, že je blbej, by nikdy neřek …

„Nazdar!“ vykřikl radostně starej sapér Vodička a mával na Švejka, který právě vešel do hospody ´U kalicha´.

„Už jsem myslel, že nepřijdeš. Držím ti tu místo. Je tady pěkně narváno, to víš, konec války.“

Švejk se prodíral plným lokálem a sotva si sedl ke stolu, už před něj hostinský Palivec stavěl orosený půllitr piva.

„Tak tě tady pěkně vítám Švejku.“

„A je přesnej“, chválil Švejka starej sapér Vodička a poklepával ho při tom na rameno. „Tak jak slíbil: Po válce v šest hodin ´U kalicha´.“

„Taková přesnost, stojí za hovno“, řekl známý sprosťák Palivec a nakreslil Švejkovi na porcelánový pivní tácek inkoustovou tužkou první čárku.

„Poslouchej, Palivče, támhle na stěně nad výčepem: Nevisel tam dřív obraz císaře Pána?“ pozlobil ho Švejk.

„Visel! Ale sundal jsem ho, protože na něj sraly mouchy. Ale to jsem už jednou vysvětloval tomu tajnýmu Bretschneiderovi a taky u soudu.“ Ušklíbnul se Palivec. „A bylo mi to hovno platný! Dostal jsem za ty mouchy deset let.“

U vedlejšího stolu se vrtěl nedbale elegantní pán a protíral si nevěřícně oči. Nějakou chvíli tu konverzaci poslouchal, pak vstal a přistoupil ke stolu, kde seděli ti dva kamarádi z války, Josef. Švejk a starý sapér Vodička.

„Promiňte, že vás obtěžuju.“ mhouřil oči a drbal se rozpačitě za uchem.

„Takže vy jste Josef Švejk a vy, sapér Vodička? A támhle ten pán za výčepem je hostinský Palivec?“

Švejk a sapér Vodička přitakali.

„Promiňte, jsem z toho trochu zmatenej. Dovolte, abych se vám představil, Jaroslav Hašek, spisovatel.“

Švejk a Vodička se na sebe pobaveně podívali.

„No ano, já jsem Josef Švejk, tohle je starej sapér Vodička a tamhle čepuje pívo hostinský Palivec. A vás, vašnosto, vás velice dobře známe“, řekl dobrý voják Švejk. „Že jste spisovatel Jaroslav Hašek víme, ani jste se nám nemusel představovat. Spisovatel, hm … víte, že váš největší bestseller bude jednou román ´Osudy dobrého vojáka Švejka´.“

Hašek se na Švejka udiveně díval. Ten vyndal z kapsy fajfku a tabák:

„No bodejť! Vy toho ještě nevíte. Do 58 jazyků budete přeloženej. Pane, Hašku, vždyť voni tu vaši knížku i zfilmujou. Dyť já budu díky vám slavnej! Jak už jsem řekl, pane Hašek: ta kniha se vám náramně dobře povede a ´Osudy dobrého vojáka Švejka´ bude bestseller!“

„Bestseller?“, povytáhl Jaroslav Hašek udiveně obočí, „a co to je, ten: Bestseller?“

Švejk si zapálil fajfku, párkrát zabafal, setřel z půllitru pěnu a dal si pořádný lok.

„U 91 regimentu“, začal Švejk vyprávět, „s náma sloužil nějakej Sodoma. Von byl poručík v záloze ale v civilu takto knihkupec. Měl doma pěknou a mladou ženušku, kterou měl moc rád, ale knihy ještě radši. Von by vám pořád jenom čet. A protože přes den musel obsluhovat zákazníky a ke čtení se většinou moc nedostal, večer, když zavřel krám, poslal posluhovačku do hospody pro večeři, sednul si do kvelbu a dlouho do noci si četl.“

Švejk párkrát bafnul z fajfky a usmíval se na pana Haška.

„No, to se ví, vašnosto, že dlouho to dobrotu nedělalo. Roztoužená ženuška doma na mužíčka večer, co večer většinou marně čekala a když pak ten Sodoma pozdě v noci konečně přišel, spala už jako zabitá.“

Švejk zvedl půllitr a dal si takového loka, že jak poznamenal starý sapér Vodička, to v jednu chvíli vypadalo, že tu sklenici spolkne i s pivem.

„No, co koukáš Vodičko? Mám žízeň jako trám.“ Ospravedlňoval se. „A taky musím spláchnout ten prach z bitevního pole!“

„Ale dyť já ti to přece přeju.“ Smál se starý sapér Vodička. „Tak vyprávěj, jak to bylo dál?“

„Ženuška knihkupce Sodomy, jak byla taková neukojená, si brzo za mužíčka, no to dá přeci rozum, našla náhradníka.

Ten Sodoma o tom neměl samozřejmě ani tušení, když si pořád v kvelbu dlouho do noci četl.“

„Ze začátku se ta jeho ženuška s tím jejím amantem scházela tajně na Smíchově v hodinovém hotelu u Holubů. Jenže vona vám ta mrcha, byla po čase už tak drzá, že si toho svýho amanta začala vodit k sobě domů. Pěkně si to užívala

a když její mužíček pak přišel k ránu z kvelbu, už spala, jako by se nechumelilo. Ten Sodoma, aby ji nevzbudil, si k ní opatrně, lehl a za chvilku také spokojeně usnul.

Takže byli spokojeni oba: Ona uspokojená milencem, Sodoma četbou.“

Švejk zvedl prázdný půllitr nad hlavu a volal: „Palivče, co bude s tím pivem? Už mi z toho vyprávění vyschlo.“ Odmlčel se, než se hostinský Palivec dokolébal s dalším pivem, potom se pořádně napil a pokračoval.

„Jednou se ten knihkupec Sodoma vrátil domů dřív než obvykle a ten náhradník ještě odpočíval v jejich posteli. Ten nic netušící mužíček hupnul do postele, a protože byl taky unavenej, a zblblej z toho čtení, okamžitě usnul, aniž si by všimnul, že leží v tý manželský posteli tři. Tak byl unavenej. Ráno, to už byl samozřejmě milenec dávno pryč, se s ženuškou po snídani poceloval, ona se tvářila jakoby nic a on šel otevřít kvelb. Prodával knihy a celý den se těšil na večer až zavře a bude si zas moct číst.“

„A jeho panička se zase těšila, jak si zase bude večer užívat“, smál se dvojsmyslně starý sapér Vodička.

Spisovatel Jaroslav Hašek stál nad Švejkem s už se zvětralým půllitrem piva, hltal každé slovo a kroutil při tom nevěřícně hlavou.

Švejk si objednal další džbánek a poznamenal: „Vy pomalu pijete, pane Hašek. To pivo vám zteplá!“

„Kdyby tady teď s námi Švejku, seděl ten tvůj nadporučík Lukáš, řekl by ti, že seš tak blbej, že o tom ani nevíš.“ Smál se starý sapér Vodička. „A jak to bylo dál?“

„Ano, jak to bylo dál“, přidal se pan Hašek. „A co je to ten - Bestseller? Říkal jste, že moje kniha, kterou právě o vás píšu, bude jednou bestseller?“

„Samozřejmě že se to provalilo. Když vypukla válka a byla vyhlášena mobilizace“, pokračoval Švejk, „tak ten knihovník Sodoma, jinak poručík v záloze, vstoupil jako dobrovolník do K.u.K armády, a to hned potom, když konečně zjistil, že ho jeho mladá ženuška podvádí.

Von jak se pořád válel v těch jeho knížkách si myslel, že ta vojna, bude jen jeden velkej špás, a tak si nacpal do vojenskýho kufru samý knihy. Narukoval k nám do 91 pluku a chodil si k nám do kanceláře, protože u nás, byl největší klid, číst.

Já ho často pozoroval a připadalo mi divný, že měl tolik knih a přitom si jednu z těch knížek čte pořád dokola.“

„Švejku, ty seš doopravdy blbej!“ Zalamentoval sapér Vodička. „Tady pan spisovatel čeká, že mu vysvětlíš, co je to ten Bestseller a ty furt něco meleš, vo nějakým poručíkovi v záloze.“

„No právě“, pokračoval Švejk. „Jednou jsem to už nevydržel a zeptal se ho, proč nejvíc čte pořád jen tu jednu samou knížku? A on na to: Protože to je bestseller!“

„No a zeptal jste se ho pane Švejku, co to je? Ten bestseller?“ Chtěl vědět pan spisovatel Hašek.

„Jó, Zeptal.“

„A řekl vám, co to je, ten bestseller?“

„Jo. Řekl mi, že neví.“

„Ježíšmarjá!“ zanaříkal starý sapér Vodička: „Švejku, ty seš doopravdy blbej. Tak proč nám to tady proboha vyprávíš?“

„No právě. Já jsem si taky hned pomyslel, že ten poručík Sodoma bude asi trochu blbej, ale nahlas jsem neřekl nic, aby to nebylo porušení subordinace. Jednou, pozdějc, když jsme leželi u Haliče, šli naši zrovna do útoku a řvali hurá, zatímco my, ´fajfky´, jsme hráli ve štábním bunkru za frontou lízanej mariáš. Poručík Sodoma seděl v rohu a v klidu si zase četl ten svůj bestseller, jako by se nechumelilo. A najednou nastal venku hroznej mazec. Rusové zahájili na naše posice dělostřeleckou palbu a my dostali přímej zásah. Bunkr to vydržel, i když se chvíli kejval jako bárka v bouřce na moři, ale poručík Sodoma se posral. A jak byl, do toho svého bestselleru začtenej, nehnul brvou. Četl v si klidu dál a my jsme dál mazali mariáš, jako by se nechumelilo.

Za nějakou chvíli, zvedl štábní šikovatel Vaněk obočí, vyhodil trumfa, zabručel a poznamenal, že se musí moc divit, že když se někdo podělá, se neodklidí, aby nezamořoval už stejně tak nedýchatelný vzduch. „Jak se má člověk v takovým smradu soustředit na hru?“ Hudroval. Telegrafista Chodounský, jak lapal po dechu, vyhodil úplně zbytečně desítku a vztekle se zeptal, jestli někdo ví, co ten poručík Sodoma tak zaujatě čte, že mu ani nevadí, že má plný kalhoty.“

Švejk odklopil víčko fajfky, upěchoval palcem už skoro vyhaslý tabák, párkrát bafnul a když fajfku znovu rozdmychal, pokračoval ve vyprávění.

„Tak jsem tedy tomu telegrafistovi Chodounskýmu řekl, že poručík Sodoma čte tak zaujatě proto, protože čte bestseller.

Štábní šikovatel Vaněk, se nad tím slovem, zrovna jako tady pan Hašek, taky pozastavil a řekl, že už pár knížek v životě přečetl ale o nějaké, co se jmenuje bestseller, že ještě neslyšel.“

„Švejku, ty přece poručíka Sodomu, znáš z nás ze všech, nejlíp“, obrátil se na mně štábní šikovatel Vaněk. „Ptal si se ho, co to je? Ten ´bestseler´?“

„Ptal.“
„A co ti odpověděl?“
„Že neví.“

„A vidíte! Náš pan štábní šikovatel Vaněk mi tenkrát taky řekl, že jsem blbej“, řekl Švejk s vyčítavým důrazem na slovo ´taky´.

„A to já jsem to zas tak nemyslel“, omlouval se Švejkovi kamarád sapér Vodička. „Ale když s tebou je to opravdu někdy těžký. Ty řekneš tady panu Haškovi, že jeho kniha bude bestseller a přitom vůbec nevíš, co to vlastně ten bestseller vůbec je!“

„Ale já jsem přece nikdy neřekl, že to vím.“ Bránil se Švejk. „Já jsem vám chtěl jenom vysvětlit, že ten poručík Sodoma četl knížku, o které mi řekl, že je to bestseller a nakonec se ukázalo, že on sám vůbec neví, co to bestseller je!“

Starý sapér Vodička si zamyšlené prohrabával fousy, Švejk bafal fajfku, zatímco u výčepního pultu bývalý tajný policista Brettschneider už po několikáté přesvědčoval hostinského Palivce, že když ho tenkrát za Rakouska-Uherska odvedl na direkci, on, tajný policista, prostě konal jen svou práci.

„Vy jste konal jen svou práci a já dostal za to, že jsem řekl, že na obraz císaře pána sraly mouchy, deset let!“ Vyčítal mu hostinský Palivec.

„Ale odseděl jste si jen čtyři a půl roků.“ Ohrazoval se bývalý tajný policista Brettschneider.

„No stejně … „

„Podívejte se, pane hostinský. Ono zase, kdyby vás tenkráte nezavřeli, musel byste narukovat. Poslali by vás na frontu a dneska jste mohl být, - třeba mrzák. Nebo nebožtík!

Člověče, Palivče, vždyť já sem vám možná i zachránil život!“ Pokračoval v udobřování bývalý tajný fízl Brettschneider.

Hostinský Palivec nad tím zjištěním, že mu ten bývalý fízl tím že ho zatkl, možná i zachránil život nijak nejásal.

„Tak co? Do smrti dobrý, pane Palivec?“ Podbízel se hostinskému Palivcovi bývalý tajný policista Bretschneider a podával mu přes výčepní pult ruku na usmířenou.

To už bylo spisovateli Jaroslavu Haškovi, který to všechno pozoroval a poslouchal, opravdu moc.

Odpotácel se zpátky ke svému stolu, dorazil zbytek už zteplaného piva, které celou tu dobu Švejkova vyprávění držel v ruce, vytáhl z kapsy saka okousanou tužku a užmoulaný blok a pokračoval v psaní ´Osudů dobrého vojáka Švejka.

Svého budoucího BESTSELERU.