Tony, už jsi na blogu četl moje KRAVIČKY?

O Kanadě si ráda přečtu, protože já vůbec nejsem dobrodružka a vůbec cestovatelka. Mám ráda pohodlí, hlavně čím jsem starší. A ne, nejsem býk, to je můj syn. Já jsem panna, také zemské znamení.

A policie je v Americe stále přátelská a nápomocná, hlavně když se ztratíte.

Máte mě přečtenou, vždycky chci zareagovat jenom několika slovy a zjistím že už zase píšu román, a potom to všechno deletuju, takže jsem ztratila spoustu svého drahoceného času.

Bydlím v Georgii a kromě několika dovolených jsem z ní nevytáhla paty.

A do placu můžete hodit cokoliv.

Přeji krásný den, nebo nyní právě noc

Milá Ivano,

vzbudil jsem se ani ne po hodině polospaní, je vedro tak jsem večer hodně pil.

Georgia je prima US state. Málem jsem v 1981 navštívil 39 presidenta v Plains. Jimmy Carter byl spolužák mého přítele a to byl zase Bill Rosasco III který žil v městě Milton na Floridě. Studovali spolu v Atlantě na universitě. Byl jsem u Billa v 1981 na návštěvě. Takhle jednou povídá, že pojede v pondělí navštívit Jimma, kterého podporoval ve volebním výboru a jestli prý nechci jet s ním. Manželka mi to bohužel vymluvila. Škoda. Dneska bych jel.

Škoda, že nejste býk, ale panna nejste, když máte syna? Kdo Vám to namluvil?

Tak už zase píšu román. Je 1:28 hodin, tak jdu zkusit, jestli usnu. Jsem z toho vzpomínání celej rozhozenej.

Dobrou noc.

Tony Jelinek

P.S.

Song Georgia od Ray Charles mám v repertoáru a mám s ním na vystoupeních vždy úspěch. Krásnej song.

Ivano, koukám že jsme si dost podobní, tedy tím, jak se díváme na svět a jak pojímáme samy sebe.

Vy žijete v USA, já od roku 1969 v Německu. Mimochodem, původně jsme měli festově namířeno do Kanady. Ó, Kanado, sne všech trampů. Zrovna o Kanadě píšu, možná, že to zítra budete moct číst. Jo, a jestli mi ještě řeknete, že jste květnová ve znamení býka, tak se skácím.

Taky koukám, že chcete jako já jen stručně odpovědět a pak je z toho povídka.

Nevím kde žijete? Já znám Las Vegas, New Orleans, (tam jsem zpíval ve Fritzel ́s Pub), LA, Pensacolu, Milton a samozřejmě Miami, New York a Cape Cod. Tam jsem Hyannis Port vniknul do zahrady a byl zatknut ochrankou. Když jsem jim vysvětlil, že jsem vlastně z Prahy a podal jim můj fotoaparát a poprosil, aby mě vyfotily tam pod tím bílým oknem, jak je ta známá fotografie presidenta Johna Kennedy s dětmi, tak mě skutečně vyfotili a pak mě ještě odvezli až k mému vozu, zaparkovaného o šest ulic dál, v němž čekala moje nadevšechno milovaná manželka. Ne, nedostala šok, když viděla, že vystupuji z policejního auta. Věděla že jsem cvok. No, jo, - psal se rok 1981. Dneska by mě asi zastřelili, časy se mění.

Abych se stal blogerem mě poradil můj přítel režiser. Povídá: "Hele, píšeš dobře, ale nikdo tě nezná. Bloguj, vstoupíš lidem do paměti a pak už bude snadější jít s kůží na trh."

Jenomže jsem netušil, že krom toho, že budu moct testovat zdali se moje výtvory dají číst, se ještě n a v r c h seznámím se spoustou zajímavích lidí a získám nové přátele.

Jako na příklad Vás Ivano. Mohu to tak hodit do placu?

Zdraví Vás Tony Jelínek

http://www.jelinek.de

Pobavil jste mě, krásné, výstižné

Nevím, kde začít. Ale o takovém místě, kde bych se z velkého okna dívala na moře a cítila se perfektně free a psala si free povídky, tak to je můj sen. Každý z nás má nějaký ten sen, já se prostě stěhovat nemíním. Zatím sedím v prvním patře na chodbě, alespon vím, co se v domě děje. Výhled mám na střechy sousedů, ale zato mám dost světla, kdo by to měnil za moře?

Také zapojuji do svého čtenářského kroužku různé beta čtenáře. Nejvíc mě raní, když se dozvím, že ten dotyčný vlastně ani moc nečte, ale chtěl mi udělat radost. Ale to známkování, s tím jste mi dal inspiraci, také zavedu známkování, alespon budu vědět, kde si stojím.

Nejvíc mě pobavila osmdesátiletá Hilda. Jak její jméno napoví, tak Hilda je němka, která přišla do Ameriky asi ve svých dvaceti letech. "Hildo, čteš v angličtině?" "Jo, čtu." "Tak mi řekneš svůj názor?" Týden pryč. "Přečetla jsem první stránku a usnula jsem. Ale ta první stránka byla dobrá." "To ti věřím, Hildo. Víš co, tak mi to přines zpátky." "Ne, přečtu to. Manžel si přečetl tu první povídku, tu devítistránkovou a moc se mu líbila. Nemužu mu to vzít, bude číst druhou povídku."

Někdy je s beta čtenáři hrozná domluva, a tak se zeptám na známky. Od jedničky do pětky.

Můj manžel je také beta čtenář, právě v anglické verzi, ale s ním je opravdu hrozná práce. On nikdy nezkoušel napsat nic delšího, a tak mi nevěří, že škrtání a předělávání a opětovné čtení, které mu podstrkuji, mu nedělám naschvál.

Tony, maluješ výborně já svůj první rukopis na knihu nechal kontrolovat učitelce na gymplu, dceři mého bývalého pana učitele, za stránku jsem dával stovku korun. Další rukopis na knihu číslo dvě, jsem nechal na nakladateli, co s tím podnikne. Knihy vám do rodiny daruji, abyste mohli případně přeškrtávat a přepisovat. Zdravím celou rodinu!

Jestli myslíš ty karikatury, tak nemaluji výborně, to páchá můj spolužák Josef Kudrna. Nedávno měl výstavu v Neu Yourk.

Děkuji Ti za diskusní příspěvek. Tvé příspěvky mě vždy dobijí batterii a obdarují svěžím spánkem.

Tony

Mail od Viktora je bezva

Tak začít psát znovu vy jedna autor a dávat ženě kontrolor

A tady jsou moje povídky

https://www.knihydobrovsky.cz/autori/dubcova-nada-...

Naďo,

díky za odkaz, mrknu se rád na to. Stejně hledám nakladatele na mé "Satirické povídky."

Já začal zrovna psát satiru o tom, jak mě a mojí dceru v Kanadě nedříve zatkli a posléze vyhostili.

Píši o tom, a ještě po tolika letech nad tou příhodou kroutím hlavou.

Tak, je právě 0:01 hodin. Jdu spát a nechám si něco zdát. Třeba budu mít ráno, až, když se vzbudím nějaký nový nápad na povídku.

Váš Tony Jelinek