A ty to víš ... (Speciál)

_____________________________________________________________________________ Na letišti, na lavičce,
sedí starý pán,
já ho někde musel vidět?
Ach, ano, vždyť já ho znám!

A ty to víš

Na Mnichovském letišti sedí starý, šedivý pán, pozoruje cvrkot a je zřejmé, nehodlá nikam cestovat. Náhodnému pozorovateli by neuniklo, že takto elegantně oděný muž není zaručeně bezdomovec. Ani terorista. A ani penzista, který si do letištní haly přišel ohřát své prochladlé kosti, nemajíc dostatek finančních prostředků, by mohl platit energii, potřebnou na příjemné vytopení bytu.

Ba naopak. Vypadal spíše na emeritního majitele dobře prosperujícího podniku.

Seděl, usmíval se na ten uspěchaný svět, občas zakroutil hlavou a povzdechl si.

Josef si nehrál s chytrým telefonem ani neťukal do notebooku. Protože prostě žádný neměl.

Když policejní hlídka už po několikáté okolo něho prošla, rozhodla se ho zkontrolovat.

„Dobrý den, občane,“ oslovil ho jeden z nich. „Můžete se nám prosím legitimovat?“

„Ale jistě, chlapci.“ Usmál se muž, zalovil v náprsní kapse kabátu, vylovil občanský průkaz a podal ho policejnímu úředníkovi.

Ten si ho pečlivě prohlédl, a protože nenašel nic podezřelého, muži ho vrátil.

„Děkuji. Všechno v pořádku, pane Švejku.“ Oba policisté zasalutovali, zajistili zase své ostře nabité samopaly a pokračovali v obchůzce.

Muž ještě hodnou chvíli dál seděl na lavičce a zajímal se o to, jak několik montérů začalo vyměřovat prostor uprostřed letištní haly, který pak ohraničili žlutočernou páskou a začali na něm montovat jeviště.

Švejk s nadšením pozoroval, jak se konstrukce rozrůstala. Sotva zavěsili vrchní část, přijel malý, elektrický vůz, z něhož muži začali vykládat spousty beden. Vytahovali z nich reproduktory, mixážní pulty, osvětlení a různou jinou techniku.

Zatím se nedalo rozpoznat, k čemu, až to bude hotové, všechno bude sloužit. Teprve, když začali s montovávat bicí soupravu a dávat do různých koutů stojany na kytary, bylo vše jasné.

Někteří lidé spěchajících různými směry se pozastavili, prohlíželi si připravené jeviště, chvíli se rozhlíželi, zda se neobjeví nějaká kapela, a když tomu tak nebylo, váhavě se zase dávali do pohybu za svým původním cílem.

Podsaditý, obtloustlý ale každým coulem elegantní muž, když se objevili členové kapely, vstal, podlezl pásku a vykročil k podiu.

Policejní hlídka, která se na své obchůzce ocitla nedaleko dění, přispěchala, a chtěla Švejkovi zabránit ve výstupu na pódium.

Jeden z členů kapely, která už mezitím pobíhala na na prknech, které znamenají svět, jim vysvětlil, že to, je v naprostém pořádku.

„To je náš frontman, řekl organista.“

Před podiem se začal tvořit dav diváků.

Hudebníci zaujali své pozice

Elegantní muž, se postavil před mikrofon, usmál se a pozdravil diváky.

„Vítám vás na našem malém koncertě a vzhledem k tomu, že všichni jistě spěcháte, se v rychlosti představím: Jsem pravnuk Josefa Švejka a v duchu památné věty mého praděda „Volové nestřílejte, dyť jsou tady lidi“, vám zahrajeme protestsong „A ty to víš“.

Myslíme, že jsme si vybrali vhodné místo, milí diváci. Rozhlédneme-li se kolem sebe, co vidíme?

„Ano, v téhle letištní hale, je shromážděn, no, snad celý svět! Tolik národností!“

Lidé se skutečně začali rozhlížet kolem sebe a jako by se stal zázrak, začali se na sebe pomalu, ale jistě usmívat.

„Ano, přátelé, v mezinárodních letištních halách najdete snad všechny zástupce národností naší krásné planety.

A my, vás prosíme: Až dozní poslední tón, a neste ho v srdci do vašich zemí, do vašich domovů.“

Vlevo a vpravo jeviště bylo rozmístěno několik video panelů, na kterých běžel text oné písně v různých řečech.

Hudba začala hrát, a Josef uchopil kytaru a začal zpívat:

Hádej kolikrát se můžeš narodit
Hádej kolik střel je možno vypálit
Kolik matek nemůže své dětí nakojit
Kolik mužů musí ze své země odejít

A ty to víš, víš, víš
A děláš že to neslyšíš
A ty to víš, víš, víš
A děláš, jako by nic

Ležíš na gauči a chřoupáš brambůrky
Nevíš, jak to je být, trefen od kulky
Přepínáš si televizní kanály
Zajímat se o jiné tě nebaví

A ty to víš, víš, víš
A děláš že to neslyšíš
A ty to víš, víš, víš
A děláš, jako by nic

Hádej, kolik dětí nemá k jídlu nic
Hádej, kolik dětí nemá nic co pít
Hádej, kolik dětí nemá žádnou rodinu
Hádej, kolik dětí zemře v tuto vteřinu

Hádej kolik bohů musí člověk znát
Aby se už nemusel žádného z nich bát
Hádej kolik dětí tohle zajímá
Když hlady, žízní, nebo kulkou umírá

A ty to víš, víš, víš
A děláš že to neslyšíš
A ty to víš, víš, víš
A děláš, jako by nic …

Dozněly poslední tóny. Lidé nejprve váhavě, posléze více a více hlasitěji tleskaly, a když potlesk odezníval, ozval se nějaký hluk. Dupot okovaných bot, v kterých běželi těžkooděnci, kteří dostali od nejvyšších míst za úkol zastavit tu provokaci proti Palestincům, Ukrajincům, Rusům, Izraelcům, Iráncům, Turkům, Sýrům a jiným válečným stranám. A že jich teda je! A všichni zabíjí pro spravedlivou věc.

Toho kterého.

… hádej kolik dětí tohle zajímá

Když hlady, žízní nebo kulkou umírá! …

Ꚛ

A můj kocourek Oskar? Poprvé v životě jsem viděl kočku plakat.

____________________________________________________________________________

Zde celý klip písně: A to to víš ...

klikni zde:

https://youtu.be/_ZKYVSa-5B0