... a do ´sedínky´ práce

Po posledním zákazu zveřejnění tohoto mého blogu, kde poukazuji na místé a datum vystoupení mé kamarádky jsem si uvědomil, jaké z nás ..

_____________________________________________________________________________

Broadway

Jak vznikají přátelství, aneb z Hollywoodu k zubaři a přes Broadway do Bollywoodu.

To je chaos, co? A při tom je to tak jednoduchý příběh. Začal ještě když rodiče vašich rodičů mnohých z vás byli ještě dětmi.

Když jsme já, a má tehdy čtrnáctiletá dcera, přistáli v Los Angeles, netušili jsme, že kosmické síly daly do pohybu spousty náhod a příhod, jakéhosi soukolí osudných mezníků, které nás začali strkat životem do zcela jiných kolejí, než jaké jsme si v duchu představovali, že nás budou naším osudem vést.

Hned druhý den jsme pomocí plánu vyhledali Queen Mary. Kotvila majestátně na molu Long Beach a byla rozhodně větší, než vltavský parník Vyšehrad.

Po třech hodinách jsme se se Stáňou svorně jsme se shodli, že prohlídku ukončíme. Už tak jsme dvakrát v útrobách toho gigantu zabloudili a navíc už Stáňa za sebou vlekla nohu, na které měla ještě předevčírem gyps.

Na druhý den jsme měli naplánovaný Hollywood a Beverly Hills.

S autem z půjčovny jsme si tedy projeli ten Kalifornský Barrandov. I když jsme v Praze bydleli sto metrů od Studia Barrandov, neměla Stáňa přímé srovnání Barrandova s Beverly Hills, protože jí bylo dva a půl, když jsme pláchli za kopečky. Já ovšem v duchu konstatoval, že Barrandovský ´Hill´ je daleko hezčí a výhled na Prahu nesrovnatelně impozantnější, než skoupý výhled na placaté město, z kterého se v dáli tyčí pár nevýrazných mrakodrapů. Říkají tomu Down Town.

Zato Hollywoodské ateliéry se nám líbily. Vozili nás po Universal Studios v různých vozících a vláčcích, lekali jsme se když na nás začala padat souprava Metra anebo se z jezírka vynořil bílý žralok z filmu Tesáky.

Tentokrát jsem to byl já, který se těšil, až se v Motelu svalím na postel. Ráno jsem zjistil, že moje včerejší indispozice nebyla jen zdravá únava z chození a zážitků, ale, že na mě ´něco leze´.

Ten den jsme měli naplánovaný zábavní park, kterým jsme se vlekli jako dva starouškové. Stáňu ještě bolela ta noha a já měl začínající chřipku.

V letadle jsme se pomalu dávali dohromady. Letuška mi každých pár hodin podávala aspirin a Stáně nosila z kuchyně ledový obklad na její bolavou nohu.

Byla hodná, pořád se s ní chodila bavit. Vysvětlovala jí její práci letušky. Od té doby si Stáňa vzala do hlavy, stát se letuškou. Je jí do dnes.

Za to já byl úplně na šrot: Ještě ke všemu mně začal bolet zub.

*

Už jsme byli týden doma. Chřipka mizela ale potvora zub se ne, a neuklidnit.

Ještě jsem zubaře nevyhledal. Ne, že bych se bál jít k zubaři, ale můj zubař odešel do předčasné penze, a já nevěděl, k jakému zubnímu klempířovi mám začít chodit.

V pondělí, po další probdělé noci, přišel do kšeftu pán asi tak v mém věku. Namířil si to rovnou ke mně: „Promiňte,“ řekl česky, „jste pan Jelínek?“

„Ano.“

„Doporučil mě k vám jeden můj známý. Opravujete počítače taky v terénu?“

„Samozřejmě,“ odpověděl jsem sklesle. „Já bych taky potřeboval doporučení od nějakého dobrého známého. Taky k opravě.“

„Myslíte, k opravě zubu?“ povídá. „Máte hezky vyboulenou tvář.“

Zkusil jsem se usmát.

„Kdy zavíráte? Jsem zubař, tak ke mně po šesté přijďte, já se Vám na to podívám.“

Vzniklo z toho velké přátelství, které trvá dodnes. Navíc se ukázalo, že je Karel muzikant, takže spolu občas hrajeme.

Ale čas, pozvora, je neúprosný. A i Karel odešel do penze. Koupil si v Čechách byt, pendluje mezi Darmstadtem a Prahou, zařídil si profesionální studio a dělá arrangement kapelám. Pracuje taky s televizí. Jednou mi zavolal, jestli bych nechtěl koupit Rolls-Royce. Když jsem mu řekl, že se zbláznil on na to, „počkej, to je oldtimer, za dvacet pět tisíc eur! Patří jednomu známému herci. Taky bys ho mohl někomu nabídnout v Německu, když sám nemáš zájem?“

Posléze jsem se s tím hercem seznámil osobně a jsme už léta dobří kamarádi. Jeho žena má produkční firmu a občas mi zavolá, jestli chci přijít na ten a ten koncert, že mi vstupenky mi nechá na pokladně.

Jednou jsem šel takhle na vánoční koncert do divadla Broadway. Vzal jsem s sebou jako obvykle synovce, ale ne BRÝLE! Ty jsem nechal ležet u nich v jídelně na stole.

Seděli jsme právě tak daleko od jeviště, že jsem třeba Štefana Margitu poznal, až když začal zpívat. Tak jsem se nudil a lelkoval.

Vedle mě seděla usměvavá slečna. O přestávce mě oslovila, jestli je její dojem, že mě ten koncert moc nebaví, správný? Vysvětli jsem jí mojí prekérní situaci, načež se začala smát: „Dovolte, abych Vám představila moji maminku. Její brýle leží na armatuře auta na parkovišti.“

Vzniklo z toho další nádherné přátelství a když mi Jarmila prozradila, že provozuje indické tance, a její soubor se jmenuje Bollywood, začalo mě to evidentně zajímat a slíbil jsem jí, že až bude mít nějaké obšírnější vystoupení, přijedu se do Prahy podívat.

__________________

... Přijdu se do Prahy podívat. = > A dál psát nesmím. Nesmím dělat reklamu na toto vystoupení, neboť mi to zakazuje Kodex blogera, tedy redakce. Já myslel, že když tento blog dám do rubriky: „Pozvánky, akce“ jsem udělal kodexu blogera za své????

My blogeři, tvoříme a posléze naší práci zveřejňujeme. Redakce výsledek naší práce obklopí reklamami, zasune do reklamních klipů tak, že někdy jediná záchrana nezblbnout je nedočíst blog do konce. A to je v pořádku. My za naší tvorbu nedostaneme zhola nic. O.K. však pro to, jsme nezačali blogovat.

Po posledním zákazu zveřejnění tohoto mého blogu, kde poukazuji na místo a datum vystoupení mé kamarádky jsem si uvědomil, jaké z nás iDnes dělá blbce: My pracujeme a zveřejňujeme naší tvorbu ne proto, aby si čtenáří ´pošušňali´, naše blogování slouží výhradně pro blaho listu.

Proti tomu, nemám žádné námitky, ale občas nám musí být dovoleno, si udělat svou malou reklamu, – NEBO?

A když už je o tom řeč: ´Kodex blogera´: Za minulého režimu jsme tomu říkali cenzura. Nesvoboda slova! Tím poukazuji na dětinské počínání pod rouškou ´Kodexu blogera´. Tak zvané: „Vulgarismy“ slouží k tomu, aby mohl být odstraněn blog ze stránek listu.

Někdy, ale se musí holt použít vulgarismu, když to slouží celku blogu.

I když vulgarismy = pokrytectví. To co je dnes zcela norální slovo, může být už zítra klidně vulgarismus. A naopak.

Je jiné označení pro prostitutku, než slovo prostitutka vulgarismus? Mě kvůli tomu, že jsem použil výraz, který používají i děti v první třídě, tedy ***va, redakce stáhla celý článek. Ovšem bez jeho použití v kontexu toho blogu, celá věta ztrácí smysl.

Takže, jestli-že každé jiné označení nejstaršího řemesla, kromě slova ´prositiutka´ (Nebo je správné ´bohyně´ lásky?) není v souladu s kodexem blogera, budu se podle toho v budoucnu řídit.

Příklad:

... prostitutka, do sedínky práce, já ten šroub snad nepovolím, a nepovolím.

Krása, co? Tak v tomto duchu ahoj a čtěte rychle, než i tento článek bude stažen.

Pak si jen řeknu: „A do sedínky“

To jsem já! Tahle fotka není kradená! Tu jsem pořídil já, sám, Tony I.