víření z odpoledních meditací

často si ani neuvědomíš, kde právě dlí tvé ty. proto piš vše co v těch vírech zaslechneš.

Ty myšlenky,
mě bodají do hlubin nosní sliznice,
jako jehly,
co tak nenávidím,
proto se záhy rozpadnou v prach
a já,
dobrovolně přihrnu
jejich další hromadu.

Usínám za zvuků lomozících tramvají,
kdy opilec řve na řidiče, aby zpomalil,
jinak za nic neručí,
a nicnetušícího spáče v druhém voze
právě obrali.

Pak spím
a zdá se mi o basénech vína a nahých žen,
proplouvám mezi nimi
na malém
bambusovém voru,
občas hrábnu rukou do hladiny,
olíznu si prsty,
občas prohrábnu víle vlasy.

Vstanu do dne
co už v noci ztratil smysl,
pokud ho nenajdu na dně hrnku kávy a
slastně vydechnu kouř z první cigarety.