v mé zemi za Večerem

sejmi z obličeje masku než 
řekneš víc
a radši nasaď úsměv
jinak se vyleká
jak je křehká

aureola zapadajících
a zápach úspěšných
odchází prázdná

anna ze studny
zahalená v divokých loknách
vzkazem napsaným na šatech

posadíme je mezi Kavku a Havla
vynikne buket
zmizí rozdíly

podívej
kvetou prázdné věty
co chvíli sklidíme
a budeme šťastní

sejmi tu podivně zářící kartu z
vrchu balíku
já už mám
svých jedenadvacet 
v hrsti

.