Už více než rok využívám pro cestování po Praze vlaky. Nějaké to zpoždění už mě nemůže rozhodit, ale dneska cestou do práce jsem si připadala trochu jako v hororu, trochu jako v blázinci...
V naprosté většině cest využívám trasu z Vysočan do Hostivaře a zpět. Dneska jsem zcela výjimečně do Hostivaře odjížděla ze zastávky Praha-Vršovice. IDOS mi ukázal nejbližší spoj, v práci budu včas, pohoda, klídek... no, spletla jsem se.
Na odjezdové ceduli spoj svítil, ale byla u něj poznámka ODKLON. Šla jsem se tedy zeptat do pokladny, zda ten vlak jede, nebo co to vlastně znamená.
Pán byl ochotný: "Jó, pani, to nikdo neví. Počkejte, podívám se... Jó, natrasovaný je to přes nás, ale jestli to pojede..." Do odjezdu v tu chvíli zbývala minuta. Pokladní se mě zeptal, kam jedu, a na mou odpověď, že do Hostivaře, zareagoval: "Jéžiš, to jeďte tramvají, né?"
Rozhodla jsem se ještě chvíli vydržet, protože na tabuli se poznámka ODKLON změnila na PRAHA-HOSTIVAŘ. Za další minutku na mě pokladní z vedlejšího okénka zavolala, mi to jede ze druhého nástupiště.
S pocitem vítězství jsem usedla do trochu strašidelně působícího liduprázdného vlaku, který se za chvíli rozjel. Ačkoli v něm původně svítilo Praha-Hostivař, vzápětí displeje potemněly a ozvalo se hlášení - Příští zastávka Praha-Horní Měcholupy. Jako denní jezdec po této trati vím, že má následovat zastávka Praha-Strašnice, vydala jsem se tedy vlakem hledat průvodčího, abych se zeptala, kam že to vlastně jedeme. Nikde však nikdo nebyl, jen u jednoho okénka seděl starší pán. Na mé tiché a posléze hlasitější "Promiňte, můžu se zeptat..." vůbec nereagoval a slepě hleděl před sebe. To už jsem začala trochu panikařit a znovu se usadila, pro jistotu na opačný konec vagonu.
Vlak za pár minut zastavil kupodivu ve Strašnicích, přistoupilo pár lidí a dokonce se objevil průvodčí. Připadala jsem si, jak když se probouzím z divného snu. Když jsem se pana průvodčího zeptala, jestli jedeme do Hostivaře, když to hlásilo Horní Měcholupy, usmál se, mávnul rukou a povídá: "No jo, jedeme. Už jsme to zrestartovali, vono se nám to předběhlo."
Do práce jsem dorazila jen s malým zpožděním a s pocitem, že na dráze se dá zažít skutečně cokoli. A že si k cestujícím cokoli může dovolit. Vím, mám volbu, mohu jezdit oklikou autobusem a tramvají, ale to opravdu není řešení.
