Po mnoha letech jsem se rozhodla prodat své milované staré autíčko. Kdybych tušila, jaké problémy mě kvůli pár tisícovkám čekají, raději bych v něm jezdila do doby, než se úplně rozpadne.
Den před koncem platnosti inzerátu jsem váhala, zda jej obnovit, a nebo využít nabídky likvidační služby a nechat jej sešrotovat. Pak zazvonil telefon a ozval se pán, milý, příjemný, upovídaný trochu moc - ale co, nehodlám s ním trávit víc času, než je bezpodmínečně nutné pro zdárný obchod.
Navečer přijeli s manželkou, sepsali jsme smlouvu, podívej, mámo, jmenuje se Bertík, to tam necháme, tady máte peníze, ne, prohlídnout to nechci, ne, zkušební jízdu taky ne, to je přece jen formalita. Velký techničák si nechte, to mi pošlete až s plnou mocí na převod. Když o tom tak zpětně uvažuji, asi jsem měla zatmění mozku. Nebo jsem snad byla otupělá tím vodopádem slov.
V sobotu v sedm ráno telefon. Volala paní. Nejde nám tohle, nejde nám tamto, vy jste lhala... Během dne ještě několik podobných telefonů, kdy paní mluvila věty, co do ní pán zřejmě natloukl, a pán za ní sprostě řval, vyhrožoval mně i mému synovi, na nějž byl bohužel ten vráček napsaný. Pak další křik, že techničák potřebují teď hned okamžitě. Na mé námitky, proč si ho včera nevzali, že podepsali smlouvu, v níž je jasně uvedeno, že vůz je opotřebovaný a tedy není bez závad, že se jedná o téměř 22 let staré auto, tak co mohou čekat... Cena byla opravdu velmi malá, spíš symbolická.
Odpoledne už jsem telefony přestala brát, v podstatě jsem byla tak psychicky na dně, že jsem nemohla dělat vůbec nic. Totálně zkažený víkend. Večer začaly chodit smsky, opět s výhrůžkami synovi... to každou mámu srazí na kolena.
Nakonec jsme se dohodli, že jim pošleme techničák a tisícovku jako slevu. Spolu s platbou kurýrovi - ne, opravdu jsem nedostala odvahu se k tomu člověku byť jen přiblížit - cena za prodej klesla na částku, za kterou by čtyřčlenná rodina sotva pořídila víkendový nákup. To už jsem se zabývala myšlenkou na to celý obchod anulovat. Jenomže podle jejich tvrzení auto mělo takové závady, že buď lhali, a nebo ho prostě poničili.
Pak byl několik dnů klid. Velmi slušnými SMS potvrdili převzetí jak techničáku, tak o pár dnů plné moci na převod. No a včera jsem zjistila, že se nenamáhali ho přehlásit. Když jsem jim volala, celý hovor probíhal ve stylu já o voze, ty o koze, absolutní nemožnost komunikace, jen další výmluvy, řvaní, sprosťárny.
Z poměrně důvěryhodných internetových stránek jsem zjistila, že by neměl být takový problém provést přepis, i když nemám velký techničák. Prostě to nahlásím, oni kupce vyzvou, proběhne správní řízení. Všechno bude v pohodě. Jeli jsme tedy na magistrát - a tam nás fakt vyvedli z omylu. Pokutu za nesplnění povinnosti dostanu v každém případě. Povinnost nejsem schopna splnit, protože podmínkou je evidenční kontrola ne starší 30 dnů, kterou z pochopitelných důvodů nemohu doložit. Všechno, co se s tím autem děje, všechny problémy, půjdou za mnou, respektive za mým synem.
Já vím, udělala jsem chybu, měla jsem se o převod postarat sama. Ale pozdě bycha honit. Spíš mě štve, jak naše zákony chrání šmejdy a ne slušné lidi.
Bertík byl celé roky spolehlivé auto, bylo mi opravdu proti srsti dát ho do šrotu, ale tohle si prostě nezasloužil.
