Příliš slušní řidiči

Dnes cestou do práce jsem se setkala hned s několika slušnými řidiči. Bohužel s až příliš slušnými řidiči... 

Vždycky jsem věděla, že pomalý řidič je pro své okolí nebezpečnější než řidič rychlý. Kolona aut na silnici, kde se špatně předjíždí, a v jejím čele brzdič. Je celkem lhostejné, jestli je to začátečník nebo naopak opatrný senior, ale kolona se táhne dvacítkou tak dlouho, až to někdo nevydrží a začne předjíždět mnohem nebezpečněji, než běžně jezdí, a to jenom proto, že to šnečí tempo je už neúnosné. A průšvih může být na světě.

Nikdy mě ale nenapadlo, o co nebezpečnější je řidič přehnaně slušný. Dnešní cesta do práce mě ovšem poučila...

Nejprve řidič auta přede mnou prudce šlápl na brzdu, aby dal přednost protijedoucím vozům odbočujícím vlevo. Pár metrů před semaforem, který za pár vteřin stejně zčervenal a tak jako tak by auta v našem směru musela zastavit. Svou slušností naopak zablokoval mě, která jsem potřebovala odbočit vpravo. Kdyby normálně projel, já bych normálně odbočila a za mnou už by následovala řada těch, které pouštěl. Plynule, tak, jak to v tomto místě funguje odjakživa a není s tím žádný zásadní problém,.

Takhle jsem však dnes poprvé stála na brzdě a nos měla nalepený na předním skle. Podotýkám, že po Praze jezdím celkem pomalu, ovšem některé věci od kolegů řidičů jsou zkrátka nečekané.

Ujela jsem snad 200 metrů a na levé straně vozovky jsem na kraji chodníku zaregistrovala rodiče s malým dítětem. Přechod je ještě o pár desítek metrů dál... Najednou řidič protijedoucího auta přibrzdil a zablikal, aby šli... a oni jak smyslů zbavení vběhli do vozovky, aniž by se podívali, jestli taky náhodou něco nejede zprava. Takže podruhé dnes brzda až na podlaze a nos na skle... zbytečně... ten přechod o kus dál vede ke školce a rodinka k němu tak jako tak směřovala.

Za dalších pár desítek metrů kruhový objezd. Jeden z těch přehlednějších, nebývají tam žádné kolony, pohoda. Ne však dnes. Řidič přede mnou dostal nápad, že dá přednost tomu, kdo chce na kruhák vjet. Takže to zapikoloval uprostřed a brzdy mého auta potřetí dokázaly, že jsou v pořádku. Na předním skle třetí otisk mého nosu.

Do práce jsem pak už dorazila v klidu, ale příště bych snad raději jela za nějakými silničními piráty.. Ti jsou totiž na rozdíl od těchto slušňáků aspoň trochu předvídatelní.