Od mládí jsem nesnášela předvánoční šílenství v kuchyni. Kralovaly tam tři ženské - mamka, babička a prababička, a panovala tam docela třaskavá atmosféra.
Jako úplně malinká holčička jsem pomáhala vykrajovat a nebo plnit formičky, ale vlastně si to moc dobře nepamatuji. V paměti mám jen starožitnou váhu se zobáčky a dvěma miskami, a malou dřevěnou krabičku se závažíčky, s kterými jsem si hrozně ráda hrála.
Moje babička byla cukrářka od pánaboha. Každoročně pekla na dvacet druhů cukroví, jeden kousek jako druhý. Sedávala jsem na malé židličce a dívala se, jak na té krásné staré váze odvažuje každou jednotlivou kuličku těsta, kterým potom naplní formičku. Jak malým štětečkem nanáší sladkou polevu a pečlivě zdobí každý kousek. Jak hotové cukroví opatrně rovná do krabic a prokládá vánočními ubrousky. Pekla nejen pro nás, ale i pro paní doktorku, pro jednu sousedku, pro druhou sousedku... Čím víc se blížily Vánoce, tím víc byl náš byt zavalen krabicemi s hotovým cukrovím, které vonělo tak pronikavě, až mi to bylo nepříjemné, v kuchyni bylo stále větší vedro, stále napjatější dusno, a já s postupem let začala z kuchyně utíkat, stejně jako táta s dědou, a předvánoční cukrářské šílenství sabotovat.
To mi vydrželo opravdu spoustu let. Odstěhovala jsem se do jiného bytu, stala se přebornicí v objednávání hotového vánočního cukroví a myslela si, že jedinou památkou na babiččino sladké království je váleček na nudle, který jsem si z její kuchyně vzala s sebou.
Dlouholetá averze k domácímu pečení se postupně vytratila do neznáma a s přítelem jsme se vloni rozhodli, že zkusíme nějaké cukroví upéct sami. Začala jsem obcházet obchody s kuchyňskými potřebami a nestačila se divit, jak chabá je nabídka formiček a vykrajovátek, jak ubývá hezkých tvarů, které se mi vynořily z hlubin paměti, kolik přibylo zbytečných sobů a Santů. Nekoupila jsem nic a vlastně jsem udělala dobře, protože všechno dopadlo úplně jinak, než jsme plánovali - v listopadu jsme balili a připravovali se na stěhování a celé svátky jsme pak proleželi s virózou.
Před stěhováním jsme museli samozřejmě vyklidit i sklep, ve kterém se toho za dvacet let nashromáždilo docela hodně. Mezi hromadou krabic, navezených do nového bytu, jsem po Novém roce objevila taky ušmudlanou, docela těžkou igelitku.
Když jsem ji otevřela, vysypal se na mě opravdový poklad. Babiččiny formičky a vykrajovátka.
Letos budeme mít voňavé Vánoce. :)
