Moli válečníci

Někdy počátkem roku se nám doma objevili moli. Nejdřív pár jedinců, kterých jsme se zbavovali plácnutím, ale za pár týdnů jsme boj s nimi začali prohrávat. A to trvá  vlastně dodnes...

Protože nerozeznám mola šatního od mola potravinového, nejprve jsem koupila lapače na oba dva druhy. Za pár dnů byly všechny lepkavé plochy plně obsazeny a pokud mohu soudit, stejný druh se vyskytoval jak v šatní skříni, tak ve spíži. Když jsem však šatník vyklidila, žádnou molí kolonii jsem tam nenašla, takže nenažraní potravinoví moli tam patrně pouze zabloudili a ke své smůle tam zůstali přilepeni.

Pak přišel koronavirus. Ne, že by je vyhubil, to bohužel, ale my jsme před ním utekli na venkov, kde jsme s malou přestávkou už čtvrtý měsíc. Takže ideální situace pro vyhlášení války molům. Spíž jsme vyprázdnili, většinu potravin jsme pro jistotu vyhodili. K dekontaminaci na vzduchu a sluníčku jsme odvezli i všechny police. Nezůstalo tam vůbec nic, čím by se moli mohli živit, celý byt jsme vysmýčili a vydezinfikovali. Nejméně jednou týdně se tam vracíme, abychom proti nim vyzkoušeli něco nového. Jako první pomoc jsme k postřiku použili prachobyčejné Savo, ale to jim asi docela chutnalo, protože jejich řady nijak neprořídly. Pak jsme přitvrdili speciálním přípravkem, kterému také statečně odolávali, následovaly další a další chemikálie. Jak se zdá, jediným výsledkem je to, že jsme moly rozzuřili a oni se sešikovali k odvetě.

Sice jich je míň, ale jsou skutečně všude. Vždycky po příjezdu odemykám s napětím, zda mě přivítají už v předsíni. Nikdy nezklamou. Následují mě do koupelny, čekají na mě v obýváku. Po zásahu postřikem sice padají k zemi, ale někdy mám pocit, že to snad jen předstírají, aby mi v mém zoufalství udělali alespoň malinkou radost. 

Vůbec to nechápu - byt je vydezinfikovaný jako operační sál, už mnoho týdnů tam není vůbec nic, čím by se mohli živit, všechny mololapky jsou obsazené do posledního místečka... a moli evidentně čekají jen a jen na náš příjezd, aby se před námi mohli producírovat a kličkovat před plácačkou i sprškami insekticidů.

Koncem léta plánujeme návrat natrvalo. Docela mě děsí, že nejenže jsme dosud nepřišli na to, odkud ty potvory lezou, ale ani na to, co by jim mohlo vadit natolik, že nás opustí. A čas se nám krátí...