Lháři, lháři, lháři

Vím, že jsem nejméně tisícíprvá, která píše o "koronakrizi". Jenomže tento víkend mě přesvědčil, že nás ovládly a zhysterizovaly fakt jen lži...

Bydlíme v hezkém malém bytě, který ale svým uspořádáním není úplně vhodný pro trvalou home office dvou osob, z nichž jedna denně stráví několik hodin konferenčními hovory. Stejně jako na jaře, i teď jsme tedy před virem utekli do přítelova domku za Prahou. Jak jsem psala v jednom z předchozích blogů, v pražském bytě jsme bojovali s moly. Při útěku na venkov jsme tedy vyklidili nebo vyhodili všechny potraviny, a při občasných návštěvách v Praze využíváme dovážku jídla, případně restaurace, mohou-li být náhodou zrovna otevřené... 

Tento víkend jsme potřebovali jet do Prahy, nakoupit nezbytné věci, které nelze pořídit po internetu, no a samozřejmě jsme se taky někde museli stavit na jídlo. Měla jsem z toho trochu obavy... malovala jsem si černě, jak kroužíme po parkovišti marným hledáním místečka k zaparkování, jak se prodíráme davy koupěchtivých lidí, jak hladoví mrzneme venku před restaurací, než se uvolní stůl... Pěkně nás v těch zprávách děsí, opravdu. To nemá chybu.

V sobotu kolem jedenácté hodiny jsme se cestou zastavili v hypermarketu ve Vestci. Vozíky desinfikované, byl jich dostatek, obchod poloprázdný. Parkoviště tam mají prťavé, a přesto jsme zaparkovali v pohodě.

Na obědě jsme byli kolem jedné hodiny v naší oblíbené mexické restauraci. Všichni hosté, pokud nejedli, měli roušky, stejně jako personál, a bylo možné využít pouze polovinu kapacity podniku. Od našeho stolu byli ostatní hosté vzdálení natolik, že jsem ani neslyšela, zda hovoří nebo mlčí, a přesto ještě zbývala volná mista.

V neděli odpoledne jsme přitvrdili - obchodní centrum na Černém Mostě. Zaparkovali jsme na první dobrou. Žádné čekání na vozík, žádné prodírání se davy, nic takového. Před některými menšími obchody stálo pár lidí, než budou moci vstoupit, ale nijak zásadní množství to tedy nebylo. 

Předtím jsme byli na obědě v malém pivovaru - restaurace poloprázdná, vyznačené stoly, u kterých se nesmí sedět. Páni mocní, TOHLE chcete zavírat? Tyto lidi, kteří dodržují vaše mnohdy nesmyslné příkazy, chcete trestat? Je mi z vás zle... Nerozumím vašim výpočtům, vašim tabulkám, vašim indexům. Můj názor ale je, že v restauracích se lidé fakt nenakazí. 

Večer jsme se dívali na zprávy a nevěřili vlastním očím. Reportéři s hystericky vyvalenýma očima žalujícím hlasem hovořili o tom, jak byly v obchodních centrech davy nezodpovědných lidí. Za sebe mohu říci, že do OC, kde jsme byli my, a to někdy kolem třetí, čtvrté hodiny odpoledne, tedy v dobu, kdy tam lidí bývá opravdu hodně, jsme o loňském adventu vůbec nejeli, protože nebyla šance tam ani zaparkovat, natož něco koupit. Letos - žádný problém.

Už jsme zase bezpečně zašiti na venkově. Já mám ale vzteky rudo před očima, když si uvědomím, jakým lžím a manipulacím jsme vystavováni. Jak vláda systematicky likviduje zejména pohostinství, úplně zbytečně, a nikdo, nikdo jí v tom nemůže zabránit. Kolik lidí, zblblých televizními zprávami, sedí doma, protože se buď bojí viru, nebo návalů lidí. Vir s námi bohužel je, ale ty davy lidí, ty se jaksi nekonají...