Pani Anno, napred Vam chci pogratulovat, ze jste se vlastnimi silou z toho dna dokazala odrazit. Je smutne, ze Vase kamaradka ma s tim "odrazenim" problemy. Ono deprese je vice druhu, od tak zvane depky az do klinicke deprese. Z klinicke deprese se nikdo vlastni silou nedostane, to si dovolim po mnohalete praci v psychiatrii tvrdit, a bez pomoci posychiatra, a nekdy je potreba i ECT, aby se prubeh zvratil a antidepresiva zabrala. Deprese, jaka kazda jina dusevni nemoc 8snad s vyjimkou schizofrenie, kde, kdyz se clovek prehoupne pres 30 roku veku, tak ma uz od schizofrenie na 99,5% vystarano) muze postihnout kdykoliv a kohokoliv, muze prijit jako blesk z jasneho nebe i u zdanlive naprosto stastneho cloveka. To se pak vetsinou jedna o endogenni variantu deprese, ktera se obtizneji leci a se kterou pak vetsinou postizeny musi bojovata byt zavisly na antidepresivech dlouha leta.

Váš článek jsem četla několikrát, abych porozuměla Vašemu rozhořčení. Nemůžete pochopit, co asi ta paní cítí. Každý má jiný bráh bolesti. Vy jste se musela odrazit ze dna, protože to bylo buď - anebo. To ona nemusela. I Vy jste měla depresi, jenom jste už jednoho dne musela vstát a jít. Nevím, co tím myslíte osobní bankrot, ve smyslu i finančním - opravdový osobní bankrot soudně řešený nebo jenom "osobní bankrot" lidský? Pokud je paní na nějakých psychoterapiích, což je pravděpodobné, tak si vemte, kolik je vůbec asi dobrých psychoterapeutů? Já bych řekla, že snad nikdo, nevím, znám jich hodně, ale nikdy jsem nikoho nepotřebovala. Ze všeho jsem se vždy musela dostat také sama. Neodsuzujte ji, je pod práškama, neví si rady, nemusí si vědět rady. A právě proto,že není sama, má kolem sebe rodinu, která ji asi vůbec nechápe, tak se její situace paradoxně zhoršuje. Tak nějak to cítím. Ale jinak fajn článek.

Já nejsem rozhořčená, ani kamarádku neodsuzuji. Mně je strašně líto, že jsem o ni přišla. Naše názory se rozešly a po strašné spoustě let jsme si přestaly rozumět :( Terapie asi taky nebyla úplně nejšťastněji volená, po 6 týdnů byla zcela odříznutá od světa, pouze ve skupině lidí s podobnými problémy. Myslím si, že jí to spíš uškodilo, než pomohlo, udělali tam z ní člověka, který myslí pouze na sebe a pokud s tím někdo nesouhlasí, tak má prostě smůlu. Už to trvá téměř rok a půl a ta propast mezi námi se stále prohlubuje.

Jinak osobním bankrotem myslím ten "opravdový" - insolvenci. I když o tom lidském by se dalo taky hovořit.

Děkuji Vám za reakci.