Když bylo zakázáno kouřit v restauracích, jako celoživotní nekuřák jsem to uvítala. Ale to jsem netušila, že za pár let se objeví další, smradlavější zlo.
Nikdy jsem nepatřila k takovým těm hysterickým nekuřákům, kteří předstírají astmatický záchvat už při pohledu na krabičku cigaret. Nicméně zákaz kouření v restauracích jsem uvítala.
Před lety jsem v restauraci pracovala jako provozní. V době podávání obědů a večeří prostě obsluha sebrala ze stolů popelníky a ve vymezeném čase se tam lidé mohli v klidu najíst. Kuřáci to chvíli vydrželi a nepamatuji si na nějaký zásadnější problém.
Pak přišla doba, kdy provozovatelům restaurací vznikla povinnost stavebně oddělit prostory pro kuřáky a nekuřáky. Ovšem v prostorách pro kuřáky se mohlo hulit i v době obědů, takže když byla část restaurace zamluvena pro nějakou soukromou akci, nekuřáci prostě měli smůlu. Protože obsluha přece nemůže hostům v kuřácké části vzít v době obědů popelníky, že? Oni by to ti kuřáci tu půlhodinku nejspíš nepřežili... Podobnou situaci jsem naštěstí zažila jen dvakrát, takže za sebe toto řešení považuji za nejlepší. Samozřejmě za podmínek, že stavební úprava je účinná, a že v nekuřácké části se nesmí používat elektronické cigarety.
No a pak přišel plošný zákaz kouření v restauracích, který vyvolal rozporuplné reakce. Chápu, že pro ty, kdo bydlí nad nějakou hospodou, musí být pravé peklo, když jim každou noc pod okny postávají, pořvávají a smrdí hloučky kuřáků. Přesto jsem tento zákaz uvítala, protože se konečně z restaurace nevracím smradlavá jak popelník, oči mě nepálí a oblečení nemusím rovnou házet do pračky.
Jenomže pak nastal boom elektronických cigaret a iqosu. V některých restauracích se nesmí používat ani ty, v některých bohužel ano. Jak to poznat dřív, než do restaurace vejdu, je mi záhadou. Kam se na ten chemický puch hrabou všechny cigarety! Z restaurací se sice nevracím smradlavá, za to přidušená, rozkašlaná... Některé ty rádoby voňavé příchutě (nebo dle jedné přitroublé reklamy na cosi přívůně) jsou, a předpokládám, že ne jenom pro mě, dráždivé, vyvolávají dusivý kašel a někdy i nevolnost.
Já vím, dá se namítnout - když se ti to nelíbí, tak tam nechoď. Ale co je přirozenější - dýchat, nebo smrdět ostatním pod nos? Vzduch potřebujeme všichni, i kuřáci. Tak o čem se pořád dohadujeme? Za sebe bych uvítala, kdyby se nesmělo kouřit na žádném veřejném místě. Ať si kuřáci smrdí doma a nikoho tím neobtěžují. Je mi však bohužel jasné, že tohle moje přání je z říše fantazie. Ale nebylo by od věci, když už jsou restaurace olepeny těmi hezkými značkami se škrtnutou cigaretou, mít i nějaké se škrtnutou "elektronkou". Pak už by bylo na každém, jestli do takového podniku půjde, nebo ne.
Každopádně, pokud by došlo ke zrušení antikuřáckého zákona, nebudu jásat, nicméně přežiju to. Ale chci mít možnost volby a vědět, do které restaurace můžu jít bez rizika, že se udusím. Ať už tabákem, nebo chemií.
