Jedna stará tělocvična

Když jsem se předloni dozvěděla, že moje kamarádka hodlá nacvičovat na sokolský slet, nadchlo mě to. Viděla jsem v tom ale primárně důvod k tomu, pravidelně se hýbat.

Foto: AnnaN

V říjnu 2023 jsme se do toho daly. Se skupinkou dalších žen a dívek jsme se rozhodly pro skladbu pro dorostenky a mladší ženy. S ohledem na to, že naposledy jsem hromadně nacvičovala spartakiádní skladbu starších žákyň v roce 1980, vidím to teď spíš jako drzost, než jen jako odvahu.

Daly jsme dohromady dva celky, kdy nejmladší bylo asi 13 let a nejstarší... jsem byla já. Scházely jsme se pravidelně každý týden v sokolské tělocvičně v městečku kousek za Prahou. Stará dřevěná bouda, do které v zimě táhlo a v létě tam bylo příšerné horko. Přesto mi přirostla k srdci.

Začátky byly hodně krušné, jsem pohybově nenadaná a k tomu mnoho let sedavého zaměstnání, nadváha... I obyčejný dřep pro mě byla výzva, a že jich v Leporelu bylo!

Spolu s našimi partnery jsme si z toho udělali pravidelnou společenskou událost. My jsme každé pondělí cvičily v tělocvičně, oni na nás čekali, probírali noty, jak říkám rozhovoru dvou muzikantů, a pak jsme si šli ještě někam posedět a popovídat všichni čtyři.

V červenci byl slet. Byl to neskutečný týden, na který dodnes strašně ráda vzpomínám. Atmosféra úžasná a neopakovatelná. I když to bylo hodně náročné. Denně tisíce a tisíce kroků, od rána do večera na stadionu, nebo v chodbě pod tribunou. Když odeznělo poslední vystoupení, první myšlenka byla – Zvládla jsem to! A teď si pořádně odpočinu. A druhá – A to už nikdy nepůjdu do té tělocvičny?

S kamarádkou jsme to řešily, ani ona nechtěla skončit s tím pravidelným cvičením. A netrvalo to dlouho, než přišla myšlenka – tak si tu tělocvičnu pronajmeme!

Kdy by mě napadlo, že já, tělocvikářský analfabet, si na stará kolena pronajmu tělocvičnu. Přemluvily jsme další naši kamarádku, aby se ujala vedení a část našich dvou celků zase pravidelně chodí cvičit. A tentokrát se zapojili i naši partneři a z pondělků se stala taková hezká tradice. Trvá to už rok a doufám, že to ještě trvat bude. Mně by se po té stařičké tělocvičně snad i stýskalo.