Jak jsem chtěla jet hromadnou dopravou

Do práce jezdím od Jíloviště do Ruzyně, takže auto je s ohledem na čas strávený na cestě asi jediná varianta. Ale v pátek jsem jela vyzvednout vnuky na opačný konec Prahy a chtěla jsem jim udělat radost. Svezeme se vlakem!

Zdroj: Chat GPT

Zvolila jsem trasu Nádraží Radotín – Hlavní nádraží – Střížkov a pak tři stanice autobusem. Necelá hodinka, super, vyzvednu kluky a stejnou trasou pojedeme zpět.

Z Ruzyně jsem v Radotíně byla docela rychle a mile mě překvapilo P+R parkoviště. Sice nehlídané, ale zdarma, s dostatkem volných míst a hlavně v těsném sousedství radotínského nádraží.

Když jsem šla podchodem, hlásili, že vlak má 15 minutové zpoždění. Super, stihnu ten, o kterém jsem si myslela, že už je pryč. Koupila jsem si jízdenku a nedočkavě vyhlížela, kdy se vlak objeví. Ale následovalo další hlášení. Zpoždění je 35 minut a jeho délka se může měnit. Že by se snad zkrátila, to mi nějak na mysl nepřišlo, takže jsem to vzdala a šla na autobus, který mě odveze na Smíchovské nádraží. Ten přijel s desetiminutovým zpožděním, zato byl narvaný tak, že na dalších zastávkách nešly ani otevírat dveře.

Ze Smíchova jsem se vydala na Můstek – vyrazila jsem naštěstí brzy a měla chvíli času na oblíbenou zmrzlinu – a odtud pěšky na Muzeum a poté na Střížkov. Metro jelo na čas, takže první část cesty jsem za sebou měla za necelé dvě hodiny.

Vyzvedla jsem kluky a vydali jsme se na autobus. Snacha mě vybavila batohem s věcmi. Podotýkám, že nesnáším batohy v Praze. Je jedno, jestli jsou hezké. Nesnáším houpající se tráky, nesnáším sportovní zavazadla ve městě, v městské dopravě. Ale co, hodinu to vydržím a pak to hodím do auta.

Když jsme na zastávce stáli asi deset minut, napadlo mě podívat se do aplikace. Zpoždění 35 minut??? Co se to dneska děje? Popruhy batohu se mi zařezávaly do ramen, na nohou sandály, poprvé po zimě. Že bychom ty dva kilometry na Střížkov šli pěšky? Fakt ne. Kluci se ptali, proč vlastně nejedeme autem. Chtěla jsem vám udělat radost, přece máte vlaky rádi, ne? A navíc, v pátek odpoledne bychom v autě trčeli někde v zácpě.

Za dalších deset minut přijel zpožděný předchozí spoj, takže za chvíli jsme byli v metru a pak docela rychle na Hlavním nádraží. Jen jsme vyšli do haly, bylo mi jasné, že je něco špatně. Hlava na hlavě, spousta lidí se válela po zemi, rozhlas nepřetržitě hlásil zpoždění dalších a dalších vlaků. Kluci nejdřív běželi k legovému modelu nádraží a nadšeně kolem něj obíhali. Zvenku na nás pálilo sluníčko, tak jsem je za chvíli popohnala – jdeme na nástupiště. Ale nedošli jsme tam. Zpoždění 55 minut na odjezdové tabuli nás otočilo zpátky do metra. Vůbec mi nedocvaklo, že přes Florenc by to bylo rychlejší, tak jsme se vraceli stejnou cestou, jakou jsem už dnes absolvovala. Dojeli jsme na Muzeum a přecpaným Václavákem klopýtali dolů na Můstek. Já pořád s tím nenáviděným batohem na zádech. Odtamtud na Smíchovské nádraží. Metro nezklamalo, byli jsme tam rychle. Chtěla jsem jít na autobus a vlastně stejnou cestou se vrátit do Radotína, ale při pohledu na tabuli odjezdů jsem si všimla, že jeden vlak naším směrem odjíždí za pět minut. Došli jsme k němu a nastoupili do příjemně klimatizovaného vagonu. Sundala jsem si ten příšerný batoh a položila si ho k nohám. Uplynulo pět minut, deset minut, patnáct... a nic. Stáli jsme na místě. Domluvili jsme se ale, že to vydržíme, protože do přehřátého autobusu se nám fakt nechtělo. Jen jsem trnula, jak to vyřeším, až přijde průvodčí a zjistí, že moje 1,5 hodinová jízdenka dávno propadla. Ale mojí vinou? Vždyť už jsme měli být dávno doma.

Najednou se vlak s cuknutím rozjel a za chvilku vešla průvodčí. Připravovala jsem se na boj o dobu platnosti lístku, ale paní jen na celý vagon volala – z provozních důvodů končíme... zatajil se mi dech. V Chuchli? Jak se odtamtud, proboha, dostaneme? ...v Radotíně. Spadl mi kámen ze srdce a docela jsem litovala ty, kteří podstoupili podobnou anabázi například na cestě do Dobřichovic, a teď skončí v Radotíně.

Když jsme konečně vystoupili z vlaku a došli k autu, starší vnuk mi povídá – a babi, prosím tě, příště radši pojedeme autem, i kdybysme měli trčet dvě hodiny v zácpě, jo?

Ano, kluci, příště určitě pojedeme autem, protože tak hloupý nápad, jako strávit 5(!) hodin čekáním na něco zpožděného, tak ten už fakt mít nebudu.