Blondýna vrací lahve

Od narození jsem měla kaštanové vlasy. Ale jak roky ubíhaly, přibývaly šedé vlasy, až jsem se rozhodla pro radikální řez - bude ze mě blondýna a ty šediny nebudou tolik patrné.

Nikdy by mě ale nenapadlo, že barva vlasů může ovlivnit schopnost řešit naprosto běžné situace. Mám pocit, že co jsem blond, různé problémy se na mě jen hrnou.

Jako například včera. Po strašlivě dlouhé době jsem jela vrátit lahve. Naposledy jsem je vracela ještě "za pana Tkalouna", ale teď na mě otvíral chřtán jakýsi odlidštěný stroj. Nejdřív mě napomenul, že lahve musím vkládat dnem dopředu - to mám z toho, že zásadně nečtu návody. Určitě tam někde nějaký visel.

Následně lahev vyplivl zpět s tím, že tento typ nevykupuje. Další mi vrátil s tím, že tento typ nezná. Přepravka pro změnu nebyla vratná. Nakonec ode mě milostivě vcucnul pět lahví za celkem patnáct kaček a já se se zbývajícími dvěma basami harcovala zpátky k autu. 

Rozhodla jsem se, že zkusím štěstí ještě v blízkém hypermarketu. Objížděla jsem to tam jak blondýna parkoviště za sněžným pluhem, ale výkup lahví jsem prostě nenašla. Poněkud mrzutá, protože kvůli patnácti korunám jsem ztratila nejmíň hodinu, jsem se vydala na cestu domů. Náklad mi v kufru cinkal jak když jedou mlíkaři.

A najednou jsem uviděla ceduli: VÝKUP AUT.

Fakt jsem se vážně zabývala myšlenkou, že to tam nechám komplet ;o)