Bezplatná lékařská péče

rovná se žádná lékařská péče? Jinak si totiž svoji včerejší "honbu za ošetřením" nedovedu vysvětlit.

Včera jsem potřebovala navštívit svoji praktickou lékařku. Protože jsem u ní nebyla snad rok, na webu jsem si ověřila, že stále funguje a že ordinační hodiny se také nezměnily. Protože jsem se během toho roku přestěhovala, váhala jsem, zda si říct o zdravotní dokumentaci s tím, že se přeregistruji jinam, nebo, s ohledem na naše více než dvacetileté "partnerství", k ní budu dojíždět. Až do chvíle, kdy jsem dorazila k ordinaci, jsem se přikláněla spíše k té druhé alternativě.

Mile mě překvapilo, že v čekárně není ani noha. U naší paní doktorky totiž i dva lidé ve frontě znamenají čekání více než hodinu. Při pohledu na dveře ale moje nadšení vzalo za své - bylo mi okamžitě jasné, že tady paní doktorku už určitě nenajdu. Poněkud zmateně jsem se vrátila ke vstupním dveřím do chodby a objevila ošumělou, otrhanou cedulku, že od ledna paní doktorka ordinuje v protější ordinaci spolu s jinou lékařkou, při zachování stávající péče a služeb. Pohled na mříž na dveřích té protější ordinace mě ale přesvědčil o tom, že to s tím zachováním tak horké nebude. Telefon pochopitelně nikdo nezvedal...

Přes půl Prahy jsem dojela na polikliniku blízko mého současného bydliště. Protože v budově probíhá rekonstrukce, část ordinací včetně všech praktických lékařů je přemístěna do protějšího domu. Když jsem konečně našla ordinaci paní doktorky XY, která ten den měla ordinační hodiny od 13  do 18 hodin, už mě vlastně ani nepřekvapila malinká cedulka, na níž bylo uvedeno, že čerpá dovolenou a zastupuje jí paní doktorka YX. Ta ale ordinovala dopoledne, teď bylo všude zamčeno, stejně jako v poliklinice na druhé straně Prahy.

Kdyby mi bylo hůř, asi bych tam někde ty dvě hodinky do sedmi, kdy otevírá pohotovost, nějak přečkala. Takhle jsem se rozhodla zajít do lékárny. Její provozní doba však končí v 16 hodin. Široko daleko žádná jiná není, čili je to lékárna výhradně pro důchodce a rodiče na mateřské, jinak mi to nedává smysl.  

Tak já opravdu nevím. Snad bych si raději připlatila, abych měla jistotu, že když budu lékaře potřebovat, nějakého také najdu. I když při pohledu na mou výplatní pásku nějak nemám pocit, že bych snad platila málo...

Odešla jsem tedy domů, uvařila si čaj s medem a doufám, že to tentokrát nějak překlepu jen za pomoci babských receptů. A mezitím budu pečlivě zvažovat, kam se přeregistrovat, protože tuhle tour de doctor už si fakt zopakovat nechci.