Výstup z komfortní zóny

Začnu tím, že tohle téma je opravdu populární v dnešní době a proto jsem se rozhodla o něm popřemýšlet a vyjádřit se k němu.

Opět si položíme otázku, co vlastně je to výstup z komfortní zóny? A proč je nyní tak moc populární?

Jako první myšlenka mi vyvstala, že jde o jistý druh překonávání svých limitů, který by nás měl posilovat a přinášet nám z dlouhodobého hlediska nějaké pozitivní výsledky. V dnešní uspěchané a náročné době máme tendence se podceňovat a nebýt s ničím spokojeni, to pak vede k úzkostem a stavům ‚bojuj, nebo uteč‘. Tím se dostáváme k tomu, že buď utečeme a zachováme si tak své tzv. pohodlí a nebo naopak začneme bojovat a tím se dostáváme k jádru tohoto tématu, které nyní rozebereme hlouběji.

Do jisté míry si myslím, že je to přínosné, pokud si to ovšem člověk nezamění za potřebu sedřít se z kůže a dospět tak k zhroucení nebo syndromu vyhoření. Jak už z názvu vyplývá, jedná se o stav, kdy se musíme zbavit své jistoty a komfortu, abychom se mohli posunout dál.

K pozastavení hodné mi přijde také to, že v minulosti u předešlých generací výstup z komfortní zóny lidé neznali, protože nebyl prostor ani doba nad přemýšlením o svém pohodlí. Člověk vstal a fungoval tak, jak bylo potřeba a nikdo ho za to nepoplácal po rameni, jak je skvělý, že vystoupil ze své komfortní zóny. Lidé měli mnohem více kuráže a odvahy.

Proto, abychom museli v dnešní době vystupovat ze svého komfortu, se nejdříve musíme za něco schovat. Za něco, co nám přináší bezpečí, kde můžeme být kýmkoliv a dělat cokoliv a vynaložit při tom, co nejméně námahy. Tipnete si, co by to mohlo být?

Ano, je to internet a sociální sítě. Žijeme si ve svých virtuálních bublinách, s vědomím, že se nám nemůže nic stát. Pro představu uvedu příklad. Sedím si doma u svého telefonu, který mi nabídne téměř vše, co potřebuji. Půjdu před dav lidí promluvím k ním? Ne, radši jim to napíšu. Půjdu se projít nebo si zacvičit? Ne, raději si prohlédnutí něco, co mi ten nepříjemný pocit vykompenzuje. Půjdu po ulici, doufající, že potkám lásku svého života? Ne, protože by nebyl schopný mě oslovit a pozvat na kávu. Lepší je seznamka, kde si navzájem nalžeme tolik věcí, že k reálné schůzce nikdy nedojde. Tak moc jsme se obklopili takovýmto brněním, že pokud musíme vyjít ze svého pohodlí a udělat něco, co nám není příjemné, bereme to jako výstup z komfortní zóny.

Ráda bych také podotkla, že výstup z komfortní zóny neshazuji ani neodsuzuji. Když se na to totiž podíváme z druhé strany, vidíme i ta pozitiva. Pokud se v dnešní době plné brnění a pohodlí někdo rozhodne pro výstup z komfortní zóny a změnit dosavadní styl života, je to skvělé! Znamená to totiž, že s tím chce něco dělat.

Pokud člověk trpí strachy, které mu omezují život a jsou do jisté míry iracionální, pak se výstup mimo komfortní zónu může hodit. Téměř vždy, když si plníme sny, musíme pro výsledek vystoupit z komfortní zóny. Bojím se létání, ale miluji cestování, to je to, co by nás mělo pohánět. Motivace dosáhnout něčeho, co nám v konečném důsledku přinese úspěch nebo štěstí.

Existuje také jistý typ lidí, kteří výstup z komfortní zóny zaměňují s přeceňováním svých sil. Pokud například cvičím, ale nedělám to pro lepší pocit, nebo nějaký výsledek, můžu prostě jen chtít být hubená, aby mě někdo chtěl, abych za to stála, aby mě měli lidé raději, aby se mi nesmáli a abych hlavně opět nepřibrala, protože to by znamenalo to samé peklo, před kterým utíkám. A to je přesně ono, na začátku je to vždy stejné, vystoupím z komfortní zóny, abych došla tam, kam potřebuji a pak se to pro mě případně stalo mou novou komfortní zónou. Ale u člověka, který se přepne do módu, kdy hodlá dřít o život a stále mu to nebude nic přinášet, nejedná se o výstup z komfortní zóny, ale o druh sebepoškozování a ubližování si.

Možná se zdá, že v této úvaze zacházím do jiného tématu a málo jsem se věnovala tomu, o čem píšu. Ale každý má na dané téma jiný úhel pohledu a z mého pohledu jsem chtěla poukázat na provázanost těchto témat. Protože se musím přiznat, už jsem pomalu sklouzávala k tématu sociálních sítí, sebelásky, sebepoškozování a dnešní době. Ale částečně jsem to tak nechala, jelikož cítím tu silnou provázanost.

Když dnešní téma shrnu, plyne mi z toho jedna myšlenka. Výstup z komfortní zóny může být velkým přínosem, ale pokud se neuhlídá, může být také velkým nepřítelem, nebo z něj plynule přejdeme na již zmiňovaná témata výše. Takže může být populární, určitě nás to v této době zase alespoň trochu zoceluje a posouvá dál. Takže za mě je to fajn cesta pro dospívající nebo čerstvě dospělé lidi, kteří se střetnou s krutou realitou dospělého života, kdy už nejsou chránění rodinou a společností a přestane se s nimi jednat v rukavičkách. Ale o tom zase třeba v jiném tématu.