Jak si lépe porozumět

Jak si lépe porozumět? Jo, to bych ráda také věděla. Dělám si legraci, ne že bych si už úplně rozuměla, ale myslím, že cestu k tomu už mám slušně rozjetou. Cesta k vlastnímu porozumění může být různá a málokdy ta správná, takže je potřeba zkoušet další možnosti. Málokdy se to povede na první dobrou. To by se nám jinak žilo, že?

Abychom mohli začít cestu k porozumění sám sobě, musíme vědět s jakými kartami hrajeme. Takže jako první je důležité nahlédnout do vlastního nitra. Když nahlédneme do svého nitra, ne vždy se nám tam líbí. Někdo tam má chaos, nepořádek, nejistoty, strachy, traumata apod. A pokud to vše důkladně prohlédneme, může nás to vyděsit, tedy alespoň mě to tedy vyděsilo. A měla jsem chuť s tím skončit. Pokud už alespoň částečně vidíme, s čím máme tu čest, můžeme se posunout dál. Ale jak? Tady už dochází k odlišným způsobům řešení a hledání. A já se nyní podělím o ty své.

Když jsem poprvé nahlédla do svého nitra, viděla jsem chaos, nejistotu, strach a nulové sebevědomí. Po přibližně roce práce na sobě, společně s mým terapeutem, jsem dokázala do svého nitra nahlédnout mnohem hlouběji. Viděla jsem však malou vyděšenou holku, která se neměla ráda, nevěřila si a nevěděla, proč je jiná, než ostatní a proč se její rodiče tolik hádají a jako jediný důvod viděla sebe. Nic moc, že? Díky Bohu už je ta holka dnes dospělá a ví, že za problémy rodičů nemohla, není k ničemu a zvládne toho více, než si sama myslí. Nicméně strach mi zůstal i nadále a stále má tendenci se ke mně vracet a držet mě ve své moci. Abych pochopila svá jednání a to, kdo vlastně jsem, ovlivňoval a stále ovlivňuje právě strach. Několik let mě ovládal natolik, že jsem nebyla schopná vidět sebe, ale jen mé strachy. Jak si v takovém blázinci porozumět? Bála jsem se opravdu mnoha věcí a překonávání těch strachů nepřipadalo v úvahu.

Jednoho dne jsem se zamyslela nad tím, zda žiji život, jaký si přeji a zasloužím. Došla jsem k zásadnímu rozhodnutí, a to k ukončení 7letého vztahu, ale můj milovaný strach opět přišel na scénu a já začala zpochybňovat své rozhodnutí. Ve chvíli, kdy jsem byla rozhodnutá to opravdu udělat, mě partner předběhl a ukončil to sám. Nicméně to pro mě byl osudový moment, kdy se vše změnilo. V tu chvíli jsem byla o kus blíže k porozumění sebe, jelikož jsem měla pocit, že se mohu konečně nadechnout a najednou mi nepřipadalo tak nemožné překonávat své strachy a posouvat hranice. Nechci tady mluvit pouze o strachu, které není téma tohoto zamyšlení, jen jsem se snažila přiblížit, co vše nás může ovlivňovat a jak moc. A pokud zápasíte se strachem nebo jinými věcmi, vždy je potřeba se právě u nich zastavit a pokusit se porozumět jim. A k tomu u mě došlo, pochopila jsem, proč hraje strach v mém životě roli a co musím udělat, abych nebyla oslepená. Začala jsem nový život, přestala jsem se schovávat a po menších krocích jsem rostla a zbavovala se strachů a v tu chvíli i poznávala samu sebe, více si věřila a rozuměla. Poznávala jsem tu holku, která byla tam uvnitř mě někde schovaná a bála se projevit.

Ale aby to nevypadalo, jak si dokonale rozumím, vše je zalité sluncem a hotovo, tak to opravdu ne, jsem teprve na začátku. Stále si úplně nerozumím a často se sama sebe ptám. Proč dělám rozhodnutí, jaká dělám? Proč jsem stále nemocná? Proč se můj stav nezlepšuje? Věřím, že takové otázky jsou naprosto v pořádku a klíčové pro porozumění sama sobě. Chce to sílu, odhodlanost, vytrvalost a trpělivost. Odpověď nemusíme naleznout několik let. U každého je doba a způsob hledání úplně odlišný. Je to proces, kterým si každý z nás musí projít, aby došel ke své podstatě. V porozumění sama sobě v mém případě hraje ještě velkou roli víra, díky které se dostávám k zásadním otázkám, které by mě v životě nenapadlo si položit. Díky evangeliím a bibli dokážu nalézt i mnoho odpovědí. Víra je také skvělý pomocník v boji s nějakými strachy, traumaty apod. To nyní ale do hloubky probírat nechci, jelikož to by bylo spíše na další samostatnou úvahu.