Být nebo žít

Být nebo žít Být nebo žít? Už samotný název mě zaujal. Ona ta otázka je celkem jednoduchá, ale je dost těžké si na ní umět odpovědět. A ráda bych se o tom rozepsala více.

Být nebo žít? Už samotný název mě zaujal. Ona ta otázka je celkem jednoduchá, ale je dost těžké si na ní umět odpovědět. A ráda bych se o tom rozepsala více.

Samotné bytí, jako takové je vlastně celkem jednoduché, jelikož je to něco, co prostě musíme dělat, abychom byli naživu, ale žít život už je o naší volbě, o našem rozhodnutí tak učinit. Ono je to vlastně stejné, jako známé pojmenování ,, žít, nebo přežívat“, záleží na člověku, jaké pojmenování si vybere, protože význam a samotné zamyšlení nad tím je stejné. Buď jsme / přežíváme, nebo žijeme.

Teď bych ráda více rozvedla samotné bytí / přežívání. Pokud jen jsme, tak to většinou vypadá tak, že nás nic nebaví, chodíme do práce a zpět, najíme se, hygiena a pak -v dnešní moderní době- si pustíme televizi, dokud se necítíme být plně unaveni. Následně to podpoříme sociálními sítěmi (Facebook, Instagram, Tik Tok apod) abychom zjistili, co je nového, projeli několik videí nebo příspěvků, které nás stejně nezajímají, ale alespoň máme ten super algoritmus, který nám tam hází videa, nebo příspěvky, které nás ještě více udrží u obrazovky. Můžeme si třeba zahrát nějakou online hru, která není nijak myšlenkově náročná a odvede pozornost od nudy, nebo si jen pustíme hudbu a snažíme se usnout, promítajíc náš nudný, nenaplněný život. Teď jsem to shrnula poměrně dost expresivně, ale položme si otázku, bavil by nás takový život? Troufám si odhadnout, že ne. Ráda bych také podotkla, že jsem uvedla mnoho prvků depresivních příznaků, což se nevylučuje, právě naopak, lidé trpící depresí jen jsou / přežívají a čekají na lepší zítřky, které zpravidla nepřichází, nenasbírají- li zbytky energie a neopřou jí do uzdravování. Pokud se člověk trpící depresí smíří s tím, že jí má, to nejhorší zažene nějakými drogami (drogy, alkohol, soc. sítě, televize apod) nebo se začne léčit, ale zůstává jen u užívání léků a tím končí, má to stejný výsledek, pouze přežívá a pokud to mám trochu zlehčit, tak čeká na zázrak, který mu má spadnout do klína sám, ale tak to bohužel nefunguje.

A tím se dostáváme k samotnému žití, které je -myslím- dost důležité pro šťastný a naplněný život. Pod pojmem ‚žít‘ si každý z nás představí něco jiného, nicméně důležitým prvkem pro žití je být přítomný, teď- v tomto okamžiku. Dělat, co nás baví, mít kolem sebe přátele, rodinu, domácího mazlíčka a to vše i již nezmíněné nám pomáhá cítit se živě. Pokud žijeme, znamená to, že přijímáme život a vše, co nám nabízí a hodláme využít každé příležitosti, která se nám naskytne a mít na co vzpomínat. Myslíte, že depresivní člověk, který jen přežívá, má na co vzpomínat a z něčeho mít radost? Asi ne, že? Motorem žití je nějaký koníček, naplnění, nebo smysl života. Někdo má rád cestování, sport, hudbu, zpěv, tanec, čtení, psaní, turistiku, víru, rybaření, tvoření, umění, architekturu, divadla, festivaly, seberozvoj, domácí mazlíčky apod., mohla bych tady vyjmenovat několik dalších aktivit, ale myslím, že to nejznámější jsem vyjmenovala. Smyslem života nám může být víra, rodina, přátelé, ale především bychom to měli být mi sami a naše štěstí.

Možná to nyní vyznělo, jakoby bylo přežívání zlé a negativní a žití jen pozitivní, tak to určitě nefunguje. Někdo přežívá, ale dělá vše pro to, aby v tom našel světlo a nebo správnými myšlenkami se z toho dostal ven, to už není jen negativní, ba naopak chvályhodné a pozitivní vývoj vpřed. A u žití není vždy vše sluníčkové, abychom mohli žít a věnovat se našim koníčkům, je to mnohdy náročné a těžké a stojí nás to hodně úsilí, abychom se dostali tam, kam potřebujeme, ale to -myslím- stojí za to! Někdy nám život na naší cestě připraví trny a klacky pod nohami, někdy se projedeme na horské dráze emocí, ale ve výsledku jsme tam, kde máme být a díky koníčkům nebo smyslu života se nám po této cestě kráčí mnohem lépe a starosti zvládáme snadněji, protože se máme kam obrátit. K něčemu, co nám zase dodá energii, dobrou náladu a pocit, že přes všechny útrapy, nástrahy a zkoušky jsme stále živí a vděční.

A pokud procházíme nějakým špatným obdobím, kdy jen přežíváme, určitě neznamená, že je to špatně, každá naše životní etapa a zkušenost (ať už pozitivní nebo negativní) nás učí něco nového a posiluje nás. Jen je důležité si toto období přežívání nezvolit jako životní styl.