Odešel mi tatinek. Akutní leukemie je krutá. A v samém závěru smrt rychlá. Pořád mám před očima toho stařečka, kterého jsem v Ostravě na Fifejdách stihla o víkendu pohladit... Ale už malinko veseleji. Máme přece nádherný advent.
Když jsem byla tady naposled, byla jsem krásně zamilovaná. Ale osud to chtěl jinak. Nebo já ? Po dvou letech uslyšíte od partnera, že s Vámi neumí být. A vy si ve svém nitru najednou zhodnotíte svou roli, kterou už dál odmítnete. Nejsem typ, který se nechá ovládat a zmanipulovat k obrazu člověka, který tady byl přede mnou celých pětatřicet let.
A tak jsem opět obohacená o krásné vzpomínky těch pár projížděk na kolech, o hezkou dovolenou. Jsem sama sebou, chudší o tatínka, bohatší o navrácenou dceru. Tři roky mi rvalo srdce z hloupého nedorozumnění. Mám ji zpátky a užíváme si každou volnou chvilku.
Máme nejkrásnější svátky v roce. Pro mne určitě. Před rokem jsem se podrobila gynekologickému zákroku. I tohle musí ženská nějak v sobě časem zpracovat. Už je mi hej. Pravda, musela jsem zcela změnit jídelníček, ale co pro sebe v tomhle věku neuděláte. No ne ?
Tak všem dobrým lidičkám a svým čtenářům přeji hlavně zdravíčko, krásné Vánoce a moc se těším na další psaníčka... P.S. Pomalu nám v rodině odchází další člověk....tak si s dětmi přejeme, aby ještě oslavil napřesrok svou šedesátku....Vánoční pohádky zaženou smutek. Věřte.
