Bezohlední frajírci bez roušek

Typická česká mentalita. Každému, kdo začal na samém počátku sledovat zprávy od rychle se šířící nákaze, muselo v hlavě začít blikat varovné SOS. Naštěstí většina z nás si začala uvědomovat, že nejde o žádnou těžší chřipku.

Tohle zaměňování nebezpečného koronaviru za údajně těžkou chřipku jsem fakt nechápala a nadzvedávalo mě to ze židle. Naštěstí tomu už nevěříme.

Ale co mě doslova a do písmene vytáčelo, byli po vyhlášení postupných opatřeních stále viděni ti bezohlední frajeři bez roušek, ať už s pejsky v parku, nebo s cigaretou na ulici v hloučku. A to bylo už 17.3. Tedy v den, kdy nám bylo dovoleno jen do práce a nakoupit. Krátká procházka do přírody je stále ještě dovolena.

I v den, kdy přišlo ještě přísnější opatření, že z domu bez roušky nevytáhneme paty, pro pár s prominutím ,,tupců" to stále neplatilo... . Ani můj táta by je jinak nenazval.

Díky těmto ,,inteligentním tvorečkům " teď budeme trnout, kdy do našich domovů zasáhne trest nejpřísnější.  Zákaz vycházení z domu. Děkuji pěkně. Těmhle ignorantům bych vážně přála octnout se na jipce. Víc by si pak vážili už tak minimálních možností ke spoustě aktivit. 

A dost rozčilování. Ocitli jsme se všichni tak nějak na jedné lodi. Na celém světě. Nečekaná situace nás nutí horlivě přemýšlet. Ale jinak. Mám na mysli, co bude dál, co horšího může ještě přijít. Do domovů se  nám vkradlo tisíce problémů, jak finančních tak rodinných... .

Moc bych si přála, aby lidem víc docházelo, že nastal čas, impuls k tomu, zastavit se v tom shonu, který nás ničil a uvědomit si novou šanci se sebou něco dělat. Už nyní za nouzového stavu máme možnost, mimo jiné, například se třeba učit víc ovládat internet. Protože dlouhá léta o sobě tvrdím, že jsem technický  antitalent, chytám se téhle šance, jak doplnit své mezery. Místo upadání do depresí z těch katastrofických scénářů hledám nové možnosti, jak zůstat  nadále v psychické pohodě.

Jsme tvorové vynalézaví, musíme si umět poradit, vydržet tohle období. V kurzu jsou teď stolní deskové hry, nejznámější Člověče, nezlob se. Sama se dokážu proměnit v dítě, když mám možnost si ho s někým zahrát. A karty k tomu. Naši milovali Černého Petra, máma se mohla smíchy popukat, když táta prohrál. Prostě smích a zábava nesměly chybět.

Mít každý den program, nastavit si nějaký harmonogram, takové drobné radosti, a těm se věnovat, Nezapomínat na hluboké dýchání, když na vás sáhne depka. Mám to vyzkoušené. 

Modlím se, ať je nám i nadále dovoleno byť jen na krátkou procházku mezi stromy do zeleně... . 

Být zavřená na 14dní doma, to je teda ,,hustý," pro všechny, co nevydrží dlouho sedět na zadku. Snad k tomu nedojde. Užívejme si volné chvilky, jak nejlíp to jenom jde.

Jsme zároveň každodenními svědky, jak svět se mění a hodně změní. Tak moc doufám, že jen k lepšímu. Chce to čas.

Přeji krásný víkend, byť pohled z okna tomu vůbec nenapovídá, mám na hromádce kousky oděvů na úpravu, tak jdu do toho... s radostí !