Deset omylů o práci poslanců

Když jsem šla poprvé jako studentka do Poslanecké sněmovny, nevěřila jsem svým očím a uším. Poslanci byli tehdy na podzim velmi hluční. Předsedajícího sněmovny, který řídil schůzi, jsem sotva slyšela, i když mluvil do mikrofonu. Námi zvolení zástupci si četli bulvární Blesk, deník Aha, výjimky si listovaly Mladou frontou, či Hospodářskými novinami. Na hlasování přibíhali na poslední chvíli. Ministerské řady zely prázdnotou. Pracovní kázeň byla na první pohled na bodě nula.

Dneska sedím v poslanecké lavici já. Občas se podívám na galerii, kam mají přístup všichni občané (aspoň pokud to dovolí kapacita). Někdy na galerii sedí lidé z aktivních ambasád (americké nebo třeba francouzské), někdy jsou tam lobbisté, kteří sledují projevy poslanců k jednotlivým zákonům, a někdy tam sedí třída studentů, kteří nevěřícně kroutí hlavou nad pobíháním poslanců a poslankyň v jednacím sálu.

Když potkám studenty, kteří právě sněmovnu opouští, slyším, jak naštvaně o poslancích mluví. Nedivím se, že pokud odchází bez dalšího vysvětlení, ukazují průzkumy veřejného mínění, že se důvěra v poslaneckou sněmovnu pohybuje kolem pouhých 37 %. Nízká důvěra v zákonodárce je podle mého názoru způsobena i nedostatkem informací o tom, jak poslanci pracují. Proto jsem se rozhodla sepsat následující seznam omylů o práci poslanců, abych jméno naší sněmovny alespoň o procentní bod zvýšila.

1. Nejdůležitější práce poslanců neprobíhá na plénu. Když se poslanec zrovna nenachází ve své lavici, neznamená to, že svou práci nebere vážně. Mnohdy je třeba vyřídit nějaké záležitosti i v průběhu schůze. Důležité je, aby měl poslanec svá prioritní témata a u těch by chybět neměl. Poslanci ani nesedí každý den v jednací síni v Praze. Jejich práce je rozdělena do týdenních cyklů – poslanecký týden označuje dobu, kdy by měl být poslanec převážně ve svém regionu, a výborový týden tráví poslanec hlavně v Praze, nebo na výjezdním zasedání. Variabilní týden poslanci využívají dle potřeby. Poslanecký kalendář najdete zde.

Hlavní diskuze o zákonech probíhá na výborech. Pokud tedy chcete ovlivnit podobu nějakého zákona, nebo oslovit poslance s Vaším případem, nekontaktujte zbytečně všechny, ale jen ty, co se Vaším tématem zabývají. Seznam výborů najdete zde.

2. Nejvíc zákonů překládá vláda, nikoliv samotní poslanci. Vláda vytváří hlavní strategie. Poslanecká sněmovna sice může zákony vytvářet, je ale spíše kontrolním orgánem vlády. Poslanci nicméně mohou navrhovat jednotlivé zákony, ovlivňovat veřejné mínění, měnit spoustu věcí v odborných skupinách, které organizují ministerstva, a interpelovat ministry.

3. Poslanec může ovlivnit ministra, Vy můžete ovlivnit svého poslance. Poslanci nejsou izolovaní od svých voličů. I po svém zvolení zůstávají ve styku s občany. Každé pondělí by měli být k dispozici ve své regionální kanceláři, kde po domluvě absolvují schůzky s lidmi z jejich kraje. Já osobně jezdím do naší olomoucké kanceláře (Horní lán 1312/12A v Olomouci). Schůzky si dolmouvám po e-mailu nebo přes mou asistentku. Kromě toho si s našimi voliči, které v poslanecké sněmovně zastupujeme, povídáme na naší regionální kampani, kam jezdíme podpořit ty, co ve volbách parlamentních podpořili nás. Kromě toho mnozí z nás politiků mají facebookové profily, kde si můžete přečíst aktuální novinky z poslaneckého života. Můj je tady.

4. Každý poslanec hlasuje sám za sebe. I když se může zdát, že hlasování svých klubových poslanců diriguje předseda poslaneckého klubu, stejně poslanci hlasují podle sebe. Za své hlasování přejímá odpovědnost každý poslanec sám. Poslanec se nemůže vymlouvat na to, že za něj rozhodl někdo jiný. Vyplývá to ze slibu uvedeném v Ústavě, který jsme složili na první schůzi v létě. Nicméně je dobré si uvědomit, že mnohdy je hlasování poslanců založeno na důvěře vůči kolegům z poslaneckého klubu, kteří pro ostatní zpracovávají podklady a projednávají za náš klub dané téma na výboru. Není totiž kapacitně možné číst slovo od slova v každém zákoně a být specialistou na vše.

5. Poslanec mnohdy dělá politiku non-stop. Když zasedá poslanecká sněmovna, je poslanec od rána do večera na nějakém jednání. Po té, co se vracíme z našich poslaneckých pondělků, začínáme oficiálně zpravidla v úterý ve 14 hod a končíme mnohdy až kolem 19 hod. V pátek končíme dříve – nejspíš proto, aby se domů dostali naši kolegové z odlehlejších částí republiky včas domů. Nicméně před schůzí, či jednotlivými jednáními se může konat poslanecký klub. Nedávno náš klub schůzoval až do půl noci.

6. Poslanecká sněmovna nebude nikdy klidným místem, kde všechny strany dojdou ke shodě a konsenzu. Opozice bude vždy, pokud správně funguje, kritizovat vládu. Na plénu to bude vždy vypadat tak, že je mezi námi konflikt. Obzvláště ve čtvrtek, kdy probíhá interpelace na ministry. Diskuze je ale třeba.  V diskuzi totiž můžeme dojít k lepšímu řešení. Pokud se tedy opozice nesoustředí na personální útoky. To, že mají poslanci z různých stran odlišný politický názor, neznamená, že se spolu vůbec nebaví.  Naopak platí pravidlo, že by každý poslanec měl mít svého kamaráda i v opozici. To proto, aby se v případě nepřítomnosti mohl vypárovat a nezměnilo se tak rozvržení sil při hlasování.

7. Ani poslancům se škrty ve státním rozpočtu nevyhnou. Poslanecké platy se podle vlády sníží o 5 %, což navazuje na 4% snížení, ke kterému došlo tento rok. Základní plat  by měl být po snížení 56.000 korun. Kromě platu dostává poslanec i náhrady na dopravu, reprezentaci a na kancelářské potřeby. I tyto náhrady se budou snižovat, konkrétně o 19 % (to fakticky znamená, že se zdaní). Navíc se bude rušit duplicita náhrad, která umožňovala, že měl poslanec zdarma veřejnou dopravu, včetně vlaků, a zároveň dostával v plné výši dopravní náhrady. Ve Věcech veřejných máme zavedenou praxi, že pokud poslanec náhrady nevyčerpá, vrací je. Jízdenky na MHD, vlaky a autobusy si už dnes platíme z dopravních náhrad.

8. Poslanecká ubytovna není kopií ráje na světě. Je to v podstatě hotel pro poslance (podle slov mého známého je ubytovna na úrovni hotelu s třemi hvězdičkami). Zázemí máme také v poslanecké kanceláři v poslanecké sněmovně, kterou mnohdy poslanci sdílí i s některým z kolegů. Já mám kancelář s poslankyní za Olomoucký kraj Dášou Navrátilovou. Co se týče oblíbeného tématu poslaneckých restaurací, za oběd ve sněmovně utratím průměrně 70 - 90 Kč.

9. Když není poslanec hvězdou v televizních zprávách, neznamená to, že nepracuje. Chce-li předložit kvalitní zákon, je to otázka dlouhodobější aktivity. Mnohdy se v médiích píše o kauzách a skandálech. Je dobré si při četbě uvědomit, že stejně jako se mohou mýlit poslanci, mohou se mýlit i novináři. Může se stát, že článek, který vyšel, není objektivní. Někdy se také může stát, že je psal novinář s vnitřními předsudky.

10.  I mezi poslanci jsou napříč politickým spektrem pilní a pracovití lidé. Není třeba házet všechny do jednoho pytle.