Rodiče volí Karla

Tohle bude můj první a doufám poslední blog o politice. Proč? Protože je čtvrtek a už zítra vše vypukne nanovo a zatím naposledy.

Neumím si představit, že by naší zemi vládl někdo, kdo je schopen urážet svého soupeře i všechny nepohodlné protivníky bonmoty a skandálními odhaleními třetí cenové skupiny.

Bojím se, že by se onen muž mohl prezidentem stát.

Už od začátku kampaně volím Karla.

A není to proto, že bych byla "zmanipulovaný dav", kterého stačí oslovit pankáčem na odznaku.

Pankáče na klopě hrdě nosím, ne jen jako vyjádření sympatií a podpory mému favoritovi Karlu Schwarzenbergovi, ale také proto, že jsem hrdá na to, že můj kandidát má smysl pro humor, kterým neútočí na druhé - blbečky a totální idioty, jak říká ten druhý bez skrupulí - ale dovede ho obrátit i proti sobě. Znáte nějakého jiného pána po sedmdesátce, který by se nebál prezentovat sám sebe s růžovým pankáčem, přitom byl důstojným pokračovatelem šlechtického rodu, mezinárodně uzávaným politikem, poctivým a upřímným člověkem a zároveň mužem, který se nebojí vyjádřit svůj názor, byť není totožný s názory ostatních?

Nedávno do mé mailové schránky dorazil tento spot:

http://www.youtube.com/watch?v=DfHSy3XT6HI

Rodiče věří Karlovi. A já s nimi.

Na závěr musím zaregovat na jednu podpásovku pana Zemana a také častý argument rodiny Klausových a spol.

"Nemůžu volit za prezidenta někoho, kdo neumí česky. Ani německy mu prý není rozumět."

Že si náš kandidát trochu šlape na jazyk?

Vzpomeňte si na to, jak roztomile ráčkoval náš milý pan prezident Havel.

A jak jsme ho měli rádi...

Vážený a milý pane Schwarzenbergu, kdybych vám mohla dát deset hlasů tak vám je dám.

Milí přátelé, doufám, že to uděláte spolu se mnou.