Od okamžiku, kdy jsem dočetl novou knížku Stanislava Komárka, Evropa na rozcestí (velice doporučuji), se mi tyto texty zdají ve srovnání s ní velice ploché a nicneříkající. Autor vlastně neguje slušné mravy a oprávněnost tlaku okolí na lidi co je překračují. Takže si veřejně rýpu šušně a co mi kdo má říkat, že to nemám dělat. Nemyslím si, že takto je to správné.

Pokud dotyčný tím, co dělá, nikomu neškodí, je ostatním do jeho chování vážně houby.

Z pana autora cisi zavist kdyz pise o Svycarsku. Svycarsko je jedna neuspesnejsich zemi a lide maji vice svobody jako v jinych zemich. Mohou v prime demokracii rozhodovat o osudu sve zeme. To je autoru zrejme uplne cizi. Autor nevi, ze na "Steetparade" v Zürich bylo milion lidi. Nestradali. Bajecne se bavili. Az na nekolik opilych policie nemela zadnou praci. Autor roni slzy o osudu Romu. Ti maji ve Svycarsku mozna vetsi davky, nez si autor vydela. Nejednaji proto mimo zakon, jako v jinych zemich protoze to nemaji zapotrebi. Je mi zahadou, kde vubec autor byl, kdyz nas tak "zajimave" poucuje. Mozna je v putinovych sluzbach.

To je trochu trapný komentář. Švýcarsku nezávidím, nepotřebuji to. Opravdu svět není jen o penězích. A Putin? To jste mě rozesmál. A další věc: pokud dnes někde proběhne LGBT parade, tak to svědčí o (ne)otevřenosti pouze v pochybných zemích jako Rusko, Egypt a podobně. V západní Evropě je to standard. Svět není tak černobílý, jak to z Vašeho komentáře vypadá.

Víte jak se říká přehnané pokoře? Sebemrskačství.

A to se line tímto článkem - každý je apriori špatný, hříšný, chybující. Je trochu zvláštní, že vám stačí pouze toto pro Vaši úvahu, jen to ponížení lidského ducha a jakékoliv jeho snahy. Jinak pokud byste chtěl říci že je někdo chybující, musel byste říci chybující proti čemu ? Je tedy nějaký ideál proti kterému se proviňuje?

To však neříkáte, nejspíš takový ideál ani nemáte, dokonce resignaci na takové ideály říkáte svoboda.

"Je tedy nějaký ideál proti kterému se proviňuje?"

I kdybychom to vzali tak, že žádný objektivní ideál není, tak se každý alespoň občas a alespoň trošku proviňuje proti svým vlastním ideálům. Klidně zůstaňme u detailů. O víkendu nebudu vyspávat, sprchu zakončím studenou vodou, na ten autobus půjdu s pětiminutovým předstihem abych nemusel dobíhat (zajímavé že když toto porušíme, tak zpravidla nadáváme na řidiče, který nepočkal).

Asi se shodneme na tom, že bychom neměli odsekávat lidem, kteří s námi mluví slušně, a stejně to většina lidí občas udělá (třeba když jsou unavení), a ti ostatní jsou zase takoví flegmatici, že někoho zraní když v jiné situaci neprojeví city nebo nadšení.

A to jsme pořád u prkotin.

Poslední dobou si často říkám, co si asi lidé představují pod těmi často skloňovanými křesťanskými / tradičními / našimi hodnotami?

Zpravidla se dozvím jen "no vánoce slavíš, ne?".

no, ono je toho asi třeba víc. namátkou mě napadá, že křesťanská hodnota mimo jiné znamená, že nenaběhnu s bandou dvaceti kluků na osamělou ženskou na náměstí a neznásilním je. a myslím, že je toho víc. třeba i Andrej Ruščák jednou psal, že křesťanství je výjimečné tím, že tvrdí rovnost lidí. úžasná věc, bez které by demokracie asi fungovat nemohla.

Už jsem to jednou napsal - nechcete založit politickou stranu? Myslím, že by se moc hodila s takovou etickou a znalostní výbavou, kterou byste jí dodal.

Zatím jsem o tom neuvažoval, ale kdo ví, třeba jednou :)

Zajímavý a dobře napsaný článek. Mám k tomu dva dílčí komentáře:

Přijde mi, že rozdíl, patrný mezi Českem a západní Evropou na první pohled, je stále velký. Nejspíš ne tak velký jako před 25lety, ale stále ještě velký. Žil jsem nějakou dobu v Anglii, a řekl bych, že to, co je tam považováno za zanedbané špinavé ghetto, by bylo u nás stále ještě docela v normě.

Druhý můj postřeh směřuje k tomu, že onen kult dokonalosti v souvislosti s budováním nového člověka a lepšího světa, byl vlastní i východní straně Železné opony. Projevoval se nejen v politických procesech s "podvratnými živly", ale i v důsledné segregaci všeho "nedokonalého", ať už to byli staří umírající lidé, mentálně postižení jedinci, narkomané, nebo bezdomovci (o nichž se tvrdilo, že neexistují) apod. Dodnes vidím jistou analogii v rozšířeném odporu proti inkluzivnímu vzdělávání.

Co se týče zanedbaného stavu dnešních Čech ve srovnání se západní Evropou, mrkněte se na Valonsko, severovýchod Francie, tzv. Udkantsdanmark, o hodně místech v Itálii nemluvě. Už je to dost podobné. Jinak to, že stejné tendence byly v komunistickém bloku, je jasné a nepřekvapující. To, co lidé často nevědí, je, že se to týká právě i poválečné západní Evropy.

Překvapil jste mne.

A potěšil.

Výborně. Zajímá mne vzor, příklad, podnět, který vás vedl k této úvaze.

Víc věcí dohromady, to téma jsem měl v hlavě delší dobu. Mohu jmenovat například: snahu mnoha firem kvantifikovat ohledně zaměstnanců a zákazníků všechno, co se dá; nadužívání big data v byznysu; snahy definovat a tvrdě vymáhat ideální způsob výchovy dětí (a nemám na mysli jen Norsko, ale také, a asi i především některé státy v USA); snahu firem o "trvalý růst", volání lidí po "pořádku" a autoritě, která "všechno spraví a zařídí", je toho vážně hodně a všechno to má za společný jmenovatel to, že nějak jsme jako společnost zapomněli na to, že stačí, když jsou věci dost dobré, že nemusejí být nejlepší. Ale jak říkám, těch podnětů jsem měl plno (víc, než tenhle výčet) a o tomhle problému jsem uvažoval už tak možná rok-dva, než jsem to hodil "na papír".

Moudrý a promyšlený text.