Nečekané důsledky švýcarské eurolekce

Na švýcarském referendu a důsledcích, jaké z něj vyvozuje EU, není moc co řešit, protože je to věc jasná – Švýcaři se rozhodli porušit dohodu, která byla vyvážená tak, aby byla výhodná pro obě strany, a Unie se tím pádem logicky necítí vázaná plnit svou část dohody. To, co je zajímavé, je česká reakce.

Mnoho Čechů opět nepochopilo svou pozici (to, že v tomto případě jsou sami mezi poškozenými a ne na místě Švýcarů) a zcela proti svým zájmům stojí po boku švýcarských nacionalistů. Co hůř – je vidět, že poučení z Mnichova do českých luhů a hájů nejspíše stále ještě nedorazilo. Proveďme si nejprve stručnou rekapitulaci zahraniční politiky první republiky: ČSR se místo osvědčeného „give and take“ snažila své vztahy s evropskými sousedy řešit tak, že si výhody nechávala pro sebe, ovšem nedávala za ně nic nazpět. I takové Francii celých dvacet let své existence házela klacky pod nohy, přinejlepším nijak nepomáhala. Za záruku bezpečnosti považovala smlouvu, která se pouze ukázala jako cár papíru, protože nepochopila, že aby spojenec byl opravdovým spojencem, jeden podpis nestačí. Inu a poté to známe všichni: skoro osmdesát let fňukání nad tím, jak nás všichni opustili, zradili a jak za všechno můžou oni a jak na nás není ani kousíček viny.

Ve světle výše uvedené logiky vidí až příliš mnoho Čechů současnou situaci ve Švýcarsku. Vidí ji jako „zápas“ Davida s Goliášem, kde přirozeně fandí Davidovi proti EU. Důvod je zřejmý – sami mají k EU takový vztah, jaký předvedla nadpoloviční většina švýcarských voličů – hlavně brát výhody, ovšem bez toho, aby se za ně zaplatilo. Taková mentalita černého pasažéra. Připomeňme si, oč přesně jde: Švýcarsko není členem EU, je zcela nezávislým státem, takže ve vztahu k EU vystupuje jako rovnoprávná entita. EU má něco, co Švýcarsko chce – volný přístup na půlmiliardový trh, volný pohyb kapitálu a volný pohyb osob. Protože v naprosté většině článků a diskusí na českém internetu dochází k zásadnímu nepochopení toho, co to volný pohyb osob je, zde je pro jistotu definice. Volný pohyb osob totiž má jen málo společného se Schengenem, cestováním na občanský průkaz či čímkoliv podobným; turistů ani fyzického překračování hranic se volný pohyb osob týká jen pramálo. Ve skutečnosti se pod tímto pojmem skrývá možnost usazení se kdekoliv v Unii a v zemích, které si s Unií tento režim dohodly (Norsko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Island) bez nutnosti shánět povolení k pobytu či povolení k práci, pobývat tam déle než standardních 90 dnů a pracovat tam. To je to, po čem Švýcaři touží – mnoho Švýcarů chce mít možnost hledat práci v Londýně, ve Frankfurtu, v Lucemburku či kdekoliv jinde. Výměnou za to EU po Švýcarsku chtěla totéž – aby se unijní občané mohli usazovat ve Švýcarsku a pracovat tam, čehož zejména mnoho Němců, Francouzů a Italů bohatě využívá. A teď došlo k tomu, že Švýcarsko řeklo, že zavádí kvóty na občany z těchto (a dalších) zemí, přičemž samo by rádo mělo možnost pro své občany usadit se kdekoliv v EU. Když EU říká, že Švýcarsku tyto možnosti vezme, z Čech se ozývá jekot o zlovolném Bruselu, který šikanuje nebohé Švýcary za to, že si dovolili demokraticky projevit svou vůli.

Ano, dovolili! A to jim přeci nikdo nebere – odhlasovali si, že nechtějí u sebe Evropany, mají na to plné právo. Tohle rozhodnutí jim opravdu nikdo nebere, ani EU ne. Jenže to rozhodnutí má své důsledky – a na ty má EU plné právo. Švýcarsko v podstatě udělalo něco takového, jako když si někdo zruší předplacenou jízdenku na MHD, ovšem trvá na tom, že mu dopravce musí umožnit ji používat i tak, a když pak přijde revizor a dá mu pokutu, či ho vyhodí z tramvaje, tak si stěžuje na celé kolo na to, jak je šikanovaný. Je fakt, že se tolik Čechů Švýcarů zastává, důsledkem toho, že tento příměr nechápou, nebo důsledkem toho, že sami tuhle mentalitu černého pasažéra mají?

Současné švýcarské události ovšem mají ještě jeden dopad – ukazují jasně, jak Unie a její hlavní členské země reagují na jízdu na černo, což je víceméně to, co chtějí čeští i britští euroskeptici. V čem se oba euroskeptické tábory pletou, je to, že považují své země za natolik velké a důležité, že jim to projde, a že jim výhody zůstanou, aniž by musely dát také něco od sebe. O České republice nemluvě, ani Británie není tak velká a důležitá, aby nemohla EU fungovat vcelku bez problémů i bez ní. Naopak – myslím, že by se mnohým, v první řadě Německu a Polsku, docela ulevilo, protože Británie se projevuje jako neustálý kverulant. Ovšem co by udělala Británie bez přístupu ke čtyřem základním svobodám EU – čili volnému pohybu osob, služeb zboží a kapitálu? Několik globálních firem včetně Forda, které dohromady zaměstnávají v Británii přes sto tisíc lidí, řeklo, že výstup z EU by byl důvodem k přesunu továren do EU. S výstupem z EU by skončilo City – a finanční hub by se přesunul nejspíše do Frankfurtu, protože bez volného pohybu kapitálu v rámci Evropy by nedokázal především Frankfurtu tak jako tak konkurovat. Přes dva miliony Britů (z toho milion ve Španělsku) žije v členských zemích EU, což je stejně, jako je počet jiných občanů EU žijících v Británii. Co by dělalo Spojené království s tím, když by se najednou dva miliony lidí musely vrátit do několika let zpět? Kde by sehnali práci, když by mezitím z Británie odešlo mnoho významných zaměstnavatelů? To jsou všechno otázky, na které David Cameron zná odpověď, ale neříká ji, protože se mu to nehodí.

Pokud jde o vztah k EU, tak si o sobě bohužel příliš mnoho Čechů myslí příliš hodně. Asi by stálo za připomenutí, že většina zahraničního kapitálu, který v ČR je – a ano, je to zahraniční a ne domácí kapitál, který se dokázal po revoluci rozvinout – je tam proto, že byl jasný plán a závazek, že ČR vstoupí do EU. Naprostá většina zahraničních investic, které drží českou ekonomiku nad vodou, by nikdy nepřišla, kdyby nebylo příslibu vstupu do EU. Stejně tak nebude problém pro ně odejít, pokud ČR z EU vystoupí. Je potřeba si uvědomit, že situace se od roku 2004 změnila dost zásadně – tehdy byla ČR největším magnetem na zahraniční investice ve střední a východní Evropě, dnes je to Polsko, které každý rok otvírá stovky kilometrů dálnic a které je najednou schopné dodávat cokoliv – a v dobré kvalitě – velmi rychle na západoevropský trh. Mnoho továren je v ČR pouze proto, že by bylo dražší je přesunout do Polska, než jaká by mohla z takového přesunu plynout výhoda, ovšem jsme si jisti, že to tak bude i v případě vystoupení z Unie?

Bude dobré velmi bedlivě sledovat, co se kolem Švýcarska bude v nejbližší době dít. Bylo by dobré mít to na paměti, přijde-li jakákoliv debata o budoucnosti ČR v EU do veřejné diskuse.