Uřezané hlavy civilistů v Mexiku, severokorejský jaderný program, atentáty 11. září, likvidace Buddhových soch v Afghánistánu či města Timbuktu jsou jen některými příklady ohavností dnešního světa, které se nemusely stát, kdyby nebyla vyhlášena pokrytecká drogová prohibice.
Je na čase si to přiznat: válka s drogami selhala na celé čáře. Uživatelů drog neubylo, zato přibylo enormních zisků tak krvelačných mafií, jaké svět dosud neviděl (Mexiko), objevily se drogy ničící lidské zdraví mnohonásobně více a rychleji, než „tradiční“ marihuana či kokain, které se především braly před začátkem prohibice. Vězení se po celém světě plní lidmi, které našli s drogou pro osobní použití, s lidmi, kteří drogy pašují s cílem dosáhnout velkého zisku – a to stojí daňové poplatníky peníze. Není to tak dávno, kdy bylo potvrzeno, že KLDR místo obilnin masově pěstuje mák a vyrábí z něj heroin, který poté exportuje skrze Čínu do celého světa. Ještě někdo neví, odkud bere dynastie Kimů peníze na svůj jaderný arzenál? To, že Taliban v Afghánistánu žije z pěstování opia za tímtéž účelem a dělí se o tento zisk s bratry z al-Káidy, se už také nějaký ten pátek ví. Kdekdo se rozčiloval nad tím, jak si Facebook dovolil necenzurovat video se ženou, které uřezává hlavu člen mexické drogové mafie Los Zetas – zpravidla jde o tytéž lidi, kteří se rozčilují nad nedostatečným bojem s drogami. To video bylo ohavné, ovšem stejně, jako smrt desítek tisíc nenafilmovaných nevinných Mexičanů, kteří padli za posledních deset let za oběť těmto surovým sadistům.
Teď je otázka – kolik ještě musí zemřít nevinných lidí v Mexiku a jinde z rukou drogových mafií? Kolik atentátů musí al-Káida spáchat a kolik jaderných testů musí ještě provést KLDR, aby běžným voličům, zvláště v prudérních jižních státech USA došlo, že největší ranou světovému terorismu a různým zločineckým režimům by byl návrat drogové politiky před rok 1970? Upřímně – kdo z vás, kteří neberete drogy, je neberete proto, že nejsou legálně dostupné? Legálně nebo ne, kdo chce drogu, tak si ji sežene – v českých poměrech buďto přímo na Václavském náměstí od jednoho z dealerů, kteří se svým dealerstvím ani moc netají, nebo v libovolné drogerii, kde se dá koupit toluen nebo bezpočet dalších halucinogenních rozpouštědel. Koneckonců, halucinogenní je i benzín. Kdyby někdo neměl peníze, tak lysohlávky, nebo muchomůrka červená to jistí. Lidé tedy neberou drogy proto, že mají příležitost se k nim dostat – ale proto, že člověk je bytost, která vyhledává změněné stavy vědomí.
Změněné stavy vědomí vyvolávají takové věci jako alkohol, cigarety, čokoláda, sex, u leckoho sport a endorfiny s ním spojené, zamilovanost a podobně. Člověk, který nedoznává takových stavů je často duševně nevyrovnaný, roztěkaný a hlavně dost agresivní. Také snadno manipulovatelný. Všimněte si, že jisté kruhy, zejména ty spojené s náboženskou bigoterií, se snaží potírat vše výše uvedené. Proč? Nevyrovnaný, roztěkaný a agresivní člověk je totiž ideální pěšák, který vykonává rozkazy ideologů shora. Jistá část společnosti preferuje změněné stavy vědomí ve formě halucinací a existují výzkumy, které prokazují, že tendence k takovým stavům inklinovat je vrozená. Seberete-li takovému člověku kokain, najde si toluen z drogerie. Ať tak či onak, a drogové statistiky to potvrzují, žádná válka s drogami nedokázala snížit počet jejích uživatelů. Pokud se nemýlím, tak právě snížení počtu uživatelů drog se jmenuje jako hlavní důvod vedení takové války.
Máme zde situaci, ve které činnost, kterou jako společnost děláme (drogová prohibice), ničemu nepomáhá, má mnoho škodlivých vedlejších účinků (terorismus apod. – viz výše), ale přesto na ní trváme. Proč?
Odpovědi jsou podle mého názoru především dvě. Za prvé: mnoho lidí má rádo kontrolování jiných a stavění se do pozice jediných spravedlivých. Bohužel je to většina voličů. Za druhé je důvodem podle mého mínění to, že stát se bojí ušlých zisků ze spotřební daně na alkohol. Pokud by se plně legalizovala marihuana, pak by si svou „trávu“ mohl pěstovat klidně každý. Konopí je rostlina nenáročná a na rozdíl od riskantního domácího pálení kořalky to zvládne naprosto každý. Přeci jen, mikropivovar si v domě nikdo nepostaví, strach z metanolu mnohým nedovolí pálit vlastní alkohol, ale rostlinku by si zasadil kdekdo. Jistě, dalo by se uzákonit, že marihuanu smí pěstovat pouze licencovaný producent, ale když je už marihuana hotová, tak bych rád viděl toho smělce, který by dokázal poznat rozdíl mezi okolkovanou a neokolkovanou.
Vyřešení drogové problematiky je přitom nesmírně jednoduché a mnohými odborníky již popsané; problém je v tom, že není politicky průchodné. Stačilo by vzít takové drogy jako marihuanu, hašiš, kokain, LSD a extázi a vytvořit státem kontrolované řetězce, jaké znají ti, kdož znají skandinávské reálie, tedy v případě alkoholu. Takový Systembolaget na drogy. V každém městě jeden obchod, kam by pouštěli jen plnoleté, zajišťoval by kvalitu, prodával by drogy, které se neužívají nitrožilně (ergo omezení rizika přenosu HIV či žloutenky) a přímo v obchodě by stát poskytoval možnost se přihlásit do odvykacího programu, byl by seznámen se všemi riziky dané drogy, vše s cílem minimalizovat riziko předávkování či neblahých důsledků pro nezainteresované spoluobčany. Jak říkal Terry Pratchett, zločin tady vždy byl, je a bude, a proto je lepší, když to bude zločin organizovaný. V případě prodeje drog to platí stoprocentně.
Tím, že by se stát stal monopolním dealerem, by se stalo následující: uživatele drog by nikdo nestigmatizoval více, než to dělá jejich vlastní chování na veřejnosti. To by zabránilo propadu závislých na společenské dno, které je zpravidla přivede k užívání ještě mnohem horších věcí. Za druhé – znamenalo by to efektivní konec drogových mafií, KLDR by si musela hledat jiný příjem a al-Kaída by neměla za co rekrutovat nové bojovníky, nebo alespoň ne v té míře. V Ciudad Juárez by se dalo opět žít. Kvalita drog by byla zaručena, takže by nehrozilo, že lidé budou požívat neznámé substance – takže budou-li potřebovat pomoct, bude se vědět jak. Sečteno a podtrženo, s pokrytectvím bigotních zastánců represe stojí a padá velmi podstatná část světové zločinnosti. Teď je otázka – kdo bude mít dost odvahy na to se pustit do toho boje jako první? Bude to boj s USA, několika členskými zeměmi EU a také s OSN – a dost možná i s mafiemi, které nebudou chtít přijít o zisk. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se přišlo na to, že ty nejhlasitější politické bojovníky proti drogám financují drogové mafie. Některé latinskoamerické státy už se k takovému kroku chystají. Kdo bude natolik odvážný, aby řekl svým voličům pravdu? Kdo řekne voličům, kteří volí na základě toho, co napíše bulvár, že se svým ostrým stanoviskem mají na rukou krev mimo jiné té zavražděné ženy v Mexiku, nad jejíž nafilmovanou vraždou se pohoršoval celý svět? Není už toho divadla konečně dost?
Řečeno s Bobem Dylanem:
... Yes and how many deaths will it take till he knows that too many people have died?
The answer, my friend, is blowin’ in the wind, the answer is blowin’ in the wind...
