Čtenář by se mohl ptát – co je na tankování auta tak zvláštního a složitého, aby o tom musel vzniknout samostatný článek? Tankování v Norsku má spoustu specifik, ať už jde o to co, kde, kdy a jak tankovat. Jedete-li do Norska autem, přečtení tohoto článku vám může dosti usnadnit život.
Nejprve se podívejme, co tankovat – v Norsku je běžně k dostání 95 oktanový benzín, nafta, LPG a elektřina. CNG se dá sehnat také, ale jde to špatně, prémiová paliva jako 98 oktanový benzín, případně nafta vyšší kvality se dá najít, ale nemají je všude – a naftu vyšší kvality má jen Shell (V-Power). Pro majitele vozů na LPG je dobrá zpráva – v Norsku i v Dánsku či v Německu je stejný typ kontaktu jako v Česku, takže není potřeba používat redukci. Čerpací stanice na LPG jsou ve středně velkých městech dostupné, často kvůli americkým veteránům, které jsou tu oblíbené a mnozí lidé si je přestavují na plyn (dokonce i takové veterány jako Ford Mustang jsem viděl v LPG úpravě) kvůli vysoké spotřebě benzínu. Kdo má elektrické auto, případně si chce elektrické auto půjčit (Tesla Model S, Nissan Leaf či další elektrická auta se zde dají půjčit poměrně běžně) si jej může zdarma dobít z komunálních zásuvek, které jsou v každé obci k dispozici. Pozor, máte-li auto na naftu, nikdy netankujte „Avgiftsfri diesel“, to je lehký topný olej (nafta bez daně obarvená načerveno). V případě kontroly by vás to mohlo dostat do velkých nesnází, navíc červená barva se z nádrže dostane až po 4-5 tankováních doplna běžnou naftou.
Kde tankovat? V Norsku jsou čerpací stanice dvojího druhu. „Klasické“ a „diskontní“. Mezi „klasické“ patří Statoil, Shell a Esso, mezi „diskontní“ Uno, YX a ST1. „Diskontní“ čerpací stanice mívají levnější palivo, ale zase pro lidi, kteří v Norsku bydlí, se vyplatí ty „klasické“, protože ty nabízejí kreditní karty na tankování s poměrně výraznou slevou – od 0,40 do 0,50 NOK na jednom litru, tankuje-li se s jejich kartou. Tankování se pak platí fakturou jednou za měsíc, vyplatí se zavést si na to inkaso (AvtaleGiro) a říct bance, u níž takovou kartu máte, aby vám posílala eFaktury na celou dlužnou částku, jinak vám budou posílat faktury jen na 250 korun a celé kouzlo automatického inkasa tak přijde vniveč, protože každý příkaz k úhradě stejně budete muset ručně editovat. Každá z těchto sítí má nějaké výhody, které jiná síť nemá. Statoil například nabízí hrnečky na teplé nápoje s licencí na jejich neomezený odběr během kalendářního roku a párky v rohlíku za deset korun (normální cena je kolem třiceti-čtyřiceti). Shell nabízí nejlevnější ruční mytí a má v nabídce V-Power Diesel jako jediná síť čerpacích stanic, takže chcete-li tankovat lepší naftu, musíte tam. Esso má zase podle mě nejlepší nabídku automatického mytí. „Diskontní“ řetězce mají automatické pumpy bez jakékoliv obsluhy, proto si mohou dovolit nižší ceny. Pro turisty je to asi nejlepší volba. Kdo je na cestě kolem Norska a jede kolem Ålesundu, tak by měl město navštívit nejen kvůli krásné secesní architektuře, ale také kvůli tankování – je tak levné, že se vyplatí koupit pár kanystrů a doplnit i je. Ceny v Ålesundu jsou o cca 3 NOK (10 CZK) levnější, než kdekoliv jinde a jedete-li na tisícikilometrové výpravy, poměrně znatelně vám to vylepší rozpočet. Důrazně doporučuji, jste-li na výletě, nečekat na oranžovou kontrolku a tankovat ještě když máte ca. 1/4 nádrže. Čerpacích stanic je, obzvláště v horách, málo, a nejsou výjimkou úseky, kde se šplháte serpentinami přes hory s vyšší spotřebou a kde je mezi dvěma čerpacími stanicemi i okolo 100 kilometrů.
Kdy tankovat je naprosto nejdůležitější otázka. Protože všechny pumpy v Norsku jsou franšízy, existuje poměrně specifický vztah mezi vlastníkem značky a vlastníkem čerpací stanice. Řetězec dvakrát do týdne (v pondělí a ve čtvrtek) vydává doporučenou cenu na prodej pohonných hmot a kompenzuje majitelům jednotlivých čerpacích stanic ztrátu vzniklou zvýšením ceny na doporučenou. Proto v pondělí a ve čtvrtek každý týden mezi jedenáctou hodinou dopoledne a polednem všechny čerpací stanice v celém Norsku zdražují. Od momentu, kdy ke kompenzaci dojde, funguje volná konkurence, která snižuje ceny. Proto je nafta a benzín nejlevnější v pondělí brzy ráno (nebo ještě v neděli pozdě večer) a za rozumnou cenu ve čtvrtek ráno. Tohle pravidlo funguje v celém Norsku celoročně již po mnoho let a dá se na něj spoléhat. Máte-li kanystry, využijte toho, rozdíl mezi cenou v pondělí ráno a v pondělí odpoledne bývá běžně kolem 2,50 NOK (8 Kč) na té samé čerpací stanici.
Vědět, jak tankovat, není tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát. Především: většina čerpacích stanic, a to i těch s obsluhou, má automatické stojany na platbu platební kartou (výjimečně bankovkami) předem. Probíhá to tak, že před tankováním dáte terminálu ke kontrole svou platební kartu, terminál zkontroluje u banky, zda máte dost peněz na cca 100 litrů pohonných hmot a pokud ano, pustí vás dál a strhne jen tu částku, za kterou jste natankovali. Nemáte-li platební kartu nebo nemůžete-li ji z nějakého důvodu použít tímto způsobem, zajeďte ke stojanu nejblíže od vchodu a zmáčkněte tlačítko „Betal i kassen“ – pak můžete zaplatit klasicky, jako jste zvyklí v ČR. Pozor: ne všude to jde. Zcela specifický je i samotný příjezd k čerpací stanici. Na rozdíl od kontinentální Evropy nejsou norské čerpací stanice jednosměrné. Ke stojanům se dá jezdit (a jezdí) ze všech myslitelných stran, jezdí se popředu i se couvá. To může člověka na takový provoz nezvyklého poměrně vyděsit. Pozor, má to svůj smysl – na rozdíl od kontinentu jsou v Norsku často krátké hadice a není tak možné tankovat tak, že se natáhne hadice na „nesprávnou“ stranu auta. Pokud se o to pokusíte, tak (nezapomeňte, že se dává karta předem a minimální zaúčtovaný odběr jsou dva litry) si zaděláte na velký problém, protože budete muset couvat, otáčet se a to vše zatímco bude pistole zvednutá ze stojanu a zatímco okolo vás budou lidé jezdit všemi směry. Není to nic příjemného, mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti.
Ušetřit se dá i tankováním ve Švédsku, kde je od pádu ceny ropy výrazně levnější benzín i nafta, než v Norsku, ale opatrně – na dovoz je kvóta 10 litrů na automobil, nikoliv na osobu, jako jsou všechny ostatní kvóty. Celníci to dlouho nekontrolovali, protože se (v neděli) pro levné pohonné hmoty jezdilo ze Švédska do Norska, ale teď se situace obrátila. A nevyplatí se riskovat pěknou dovolenou tím, že člověk dostane velkou pokutu za daňový únik.
