Islámský stát děsí svět prostřednictvím sociálních médií způsobem, jaký nezná precedens. Je to právě možnost se chlubit vlastními zločiny a zveřejňovat jejich každý detail, co je na této teroristické organizaci děsivé; podíváme-li se do minulosti, jejich činy samotné až tak unikátní nejsou.
Ne, tohle není obhajoba Islámského státu. Trvám na tom, že každý člověk, který téhle organizaci kdy pomáhal, si zaslouží bez milosti popravit. Ale sledujeme-li aktivity IS, je velmi důležité dávat je do kontextu toho, co víme z ústních svědectví z různých předchozích genocid, najednou pak dostane obraz zcela jiný kontext. Ani ne tak pro IS, stejně tak ne pro lidi, kterým je jakékoliv takové násilí cizí. Ovšem tím, koho činy IS nachytaly in flagranti, je každý obhájce totalitních režimů, nacionalistických, bolševických, etnických, náboženských či jakýchkoliv jiných čistek, jakož i každého člověka, který umí souhlasit s větou „kácí-li se les, létají třísky“.
Představte si Facebook, Twitter, YouTube a Instagram v roce 1942. Internet plný fotografií nacistických a bolševických masakrů, upalování stovek tisíc lidí zaživa, ve full HD zveřejněné selekce na rampě v Osvětimi, jakož i následné plynování či upalování Židů. Představme si, jak se internetem šíří v desetimegapixelovém rozlišení fotky židovských dětí rozseknutých napůl (to dělali nacisté dětem, které zásobovaly nelegálně varšavské ghetto). Představte si nafilmovanou a zveřejněnou zkázu Lidic s hashtagem #eslebedeutschesreich. Málo? Dobře, přijdeme. Píše se rok 1944 a celé polské vesnice včetně nemluvňat na dnešní západní Ukrajině jsou vyvražďovány, ukrajinští nacionalisté vše filmují v 1080p a rovnou dávají na internet, zatímco po ruském internetu už pár let kolují videa agentů NKVD, jak plní masové hroby čerstvě zavražděnými polskými důstojníky. Máme rok 1945 a české Rabovací gardy na svůj twitterový účet dávají „pro výstrahu“ videa německých žen s hlavami rozsekanými krumpáčemi (Ploština) nebo rozstřílenými německými dětmi (Švédské šance). Tohle všechno a spoustu dalšího se stalo, aniž by existoval internet, který by dokázal všem podobným zločincům zprostředkovat zveřejnění svých zločinů celému světu.
Dnes, v roce 2015, stále ještě mezi námi chodí lidé, kteří nikdy nebyli potrestáni za bestiální vraždy a mučení spáchané za druhé světové války nebo po ní, o lidech zodpovědných za takové činy za komunistického režimu ani nemluvě. A to tady, v civilizované Evropě. Lidé, které od fanatiků z Islámského státu odlišuje pouze jedna věc – že neměli kamery a fotoaparáty s vysokým rozlišením, internet a sociální sítě. Přesto je tu spousta lidí, kteří dští síru na Islámský stát (ne, že by si to nezasloužil), ale jedním dechem obhajují tu nacionalisty, tu bolševiky. Dodnes existuje spousta lidí, včetně různých mladých trotlů, kteří obhajují maoismus kvůli „revolučním myšlenkám“. Radši si nechci ani představovat, co by zaplnilo internet, kdyby měl Mao Ce-tung k dispozici sociální sítě a chtěl je použít k propagaci toho, co dělal, jako Islámský stát.
IS je historicky první entitou, která má možnost se chlubit svými zločiny téměř v reálném čase a která toho náležitě využívá. Dopouští se etnických čistek (až někdo bude zlehčovat, co to etnická čistka znamená, ať si pustí některé z jejich videí a přitom si vzpomene na vyhnání Němců, Srebrenicu, krajinské Srby, Armény či kohokoliv dalšího, kdo se v podobné situaci ocitl – dostane realistický obrázek toho, co to konkrétně znamenalo pro zúčastněné) a obhajuje je tím, že na jimi dobytých územích je „mír a pořádek“ a jak společnost dobře funguje, když nemusejí sunnité, šíité, jezídové, křesťané, alávité a další žít vedle sebe. Nezní tenhle argument povědomě? Kolikrát jsme slyšeli o tom, jak bylo vyhnání našich německojazyčných spoluobčanů – i se vší tou brutalitou – historicky nutné, protože přeci s českojazyčnými Čechy nemohli žít? Čím se liší ti z našich předků, kteří ve jménu etnicky „čisté“ české země vyvražďovali ty, kteří se neprovinili ničím jiným, než že mluvili jiným jazykem, od fanatiků z Islámského státu? Argumenty podobné, činy podobné, jediný rozdíl je v tom, že takový Karol Pazúr neměl kameru, co by natáčela ve full HD a neměl internet, prostřednictvím kterého by se svými zvěrstvy chlubil a mohl se chlubit tak maximálně v místní hospodě.
Až budeme odsuzovat Islámský stát za to, co dělá, a že si to odsouzení zaslouží, zameťme si před prahem vlastní minulosti a odsuďme ji také. Jinak budeme vypadat jako pokrytci.
