Recenze na podnikovou rekreaci od VŠE

Manžel přišel v listopadu minulého roku s tím, že mu v emailu přistála nabídka od školy, kde učí, na zájezd do Krkonoš pro rodiny s dětmi. Děti tam naučí lyžovat a dospělí budou mít plnou penzi, tak kdo by to nebral.

Nikdy jsem v Krkonoších na Lesní boudě nebyla, a tak mi nějak nedocházely poznámky od rodiny a známých, jak je hezké, že jsem skromná. Manžel byl trošku drsnější a říkal, jestli chápu, že to slovo bouda ač lesní, má svůj význam.

No a byla to krásná Lesní bouda s historií, která na ní byla samozřejmě patrná.

Paní Alena, vedoucí zájezdu, nám přiřadila pokojíček s číslem 7, jak sama poznamenala, se snad šťastnou sedmičkou. Byl to pokoj sice miniaturní, ale nám úplně stačil.

Co bylo ze všeho nejlepší, že hned po snídani vám trenéři perfektně zabaví děti na skoro celý den. Učí je lyžovat dopoledne i po obědě.

V první fázi si děti rozdělili do skupin, podle toho, jak uměly nebo neuměly lyžovat. Nejdřív trénovaly blízko hotelu a hrály hry a pak už šly na svah.

Všechny děti se mi zdály nadšené a vůbec se lyžování nebály. Vím přesně proč. Ti trenéři a trenérky to s nimi perfektně uměli! Byla jsem v úžasu překvapená, když mi trenér Michal říkal, co náš syn právě prožívá a jak ho máme podpořit. Psychologicky ho krásně přečetl, a to ho znal jen chvíli. A všechno si sedlo. Syn si lyžování absolutně zamiloval a vždy se tolik těšil na další lekci.

To, že si vaše dítě nějaký sport zamiluje kvůli někomu úžasnému, to je k nezaplacení. Kéž by všichni učitelé uměli probudit v dětech takovou lásku a nadšení k čemukoliv.

Skvělé bylo, že na hotelu jsme byli s lidmi, učiteli ekonomie, kteří vidí svět asi dost podobně, a tak mají podobně vychované děti. Pamatuji si, jak mě pobavilo, když se děti venku hádaly o velké kusy ledu a jeden tatínek k tomu poznamenal, jojo to je to kolektivní vlastnictví, to nikdy nefunguje. Člověk ví, že je mezi „svými.“

Počasí se objednat nedá, ale my ho měli takhle v lednu jako na objednávku. Několik dnů jsme měli nádherně slunečno, všude byly „dva“ metry sněhu a v okolí Lesní boudy ani noha, takže bylo absolutně božsky. Konečně jsem si i já dobila baterky. A že mi pak jeden z trenérů řekl, že lyžuju „nic moc“ už mě nemohlo rozházet. Asi se k němu zapíšu příští rok do kurzu mezi ty prvňáčky.

Pro toho, kdo běžkuje, je to tam ráj. Pod Lesní boudou vede „highway,“ jak poznamenal jeden lyžař, na Tetřeví boudy. A s mladší dcerou jsme si v okolí hotelu dobře zabobovali.

Na Lesní boudě skvěle vaří. Naše děti snědly úplně všechno a my taky. Pan majitel nám vyšel vstříc se vším, co jsme potřebovali. A jejich dva pejsci jsou prostě úžasní.

Pokud vám tedy přistane v emailu nabídka na takový zájezd a vy se budete zdráhat, pro mě to byla nejlepší dovolená.