Taky nechapu, proc je z toho afera. Myslim, ze majitel jakehokokiv podniku ma pravo si urcit, pro jake klienty sluzby poskytuje. Nekdo pro rodiny s detmi a nekdo pro klientelu, ktera chce klid. Personalu je malo, od covidu a kvuli energiim dost restauraci i cukraren zmizelo a neni to nic jednoducheho dnes podnikat... To je jako by ucetni nebo remeslnika nekdo nutil, ze musi a musi poskytovat sluzby dle rozhodnuti uradu a nediskriminovat. Nechala bych trh na poptavce, sikovmy provozovatel okamzite diru v trhu zaplni a mamky muzou jinam.

Co to je za hystericky diktat: "ja chci"?

Milerád rodičům nevychovaných dětí pomůžu. Můžu jim zabavit mobil a vrátit až budou odcházet z restaurace. To si myslím taky hodně pomůže při schopnosti zvládnout dítě v restauraci.

Jsem matka 3 dětí, dnes tedy již dospělých a máme dvě roční vnoučata a myslím, že se svět nezboří, když si kavárna určí, že tam děti nemají chodit, pokud nejsou vyzrálé natolik, aby nerušily ostatní. Choďte tam, kde je dětský koutek a kde už předem vím, že já tam jít nechci. Proč je tady ze všeho vždy taková aféra ? Jak píše níže kolega, snad dospělý rodič rozezná, zda jeho dítě baví či nebaví pobyt v kavárně/restauraci. A pak je taky velký rozdíl, když jde rodina, která se dětem věnuje nebo parta matek, které si to nemůžou říct na hřišti.

Já bych chtěla, abychom byli zemí pro všechny.

Však ona naštěstí taková je!

Já bych měl lepší variantu: když vím, že je moje dítě hyperaktivní raubíř, tak s ním nechodím do restaurací ani na jiná místa, kde by vyrušoval ostatní.

Problém není v dětech, problém je v dospělých. Chybí tolerance a ohleduplnost a tolerance na obou stranách sporu a hlavně chybí ochota přemýšlet nad jiným řešením, než příkazy, zákazy a psanými tabulkami.

A co navrhujete vy? Rád se poučím.