Problémy s učni? Naložte jim povinnosti a nic neřešte.

Je mi docela líto mládeže v ČR. Mají možnosti, ale relativní. Spíše jsou smýkáni bandou úředníků tvořících zákony, předpisy, nařízení, doporučení. Výsledkem je školský guláš. K napsání textu níže mne inspiroval tento článek.  

https://www.novinky.cz/domaci/390547-tretina-ucnu-vzdelani-nedokonci-nudi-je-to.html

Lesnické učiliště Modrava, internát Pstruh. První den nástupu stojím u vrat učiliště. Jde okolo ředitel a povídá „Ty jsi ten kanec, co se chce u nás učit?“ Zjistil jsem, že pak už jsme všichni jenom Kanci. Na učilišti jsme byli samí kluci, personál byl samí chlapi, kromě kuchařek. Bylo to dobré, protože semknutý kolektiv nerozvracela nějaká pipina.

Povinností bylo hodně. Každé ráno rozcvička venku, i ve sněhu a mrazu. Stěžuješ si mamince? Ta s tátou řeknou, že když to dělají učitelé tak to dělej taky. Makalo se v lese počasí - nepočasí, pak uklízelo na intru, v dílnách, v garážích, nebo na dvoře. 

Pořád byla praxe, nenabrousil jsem v hodině pilníkem určený počet zubů u pily,…. mistr mi dal po vyučování 3x tolik. Práce až do večeře i po ní.

Ředitel školy neměl rád u učňů dlouhé vlasy, protože to bylo nebezpečné. Tak každému, kdo se nechtěl ostříhat, dal ze své peněženky peníze na holiče. To už pak nešlo, odmítnout.

Jízd traktorem jsme se opravdu báli. Mistr Ježek dával instrukce klidně ale hodně důrazně. Když mu došla trpělivost tak hocha vykopl z traktoru, sám sedl za volant a ujel.

Při kopání ledu na dvoře (to byla činnost mimo osnovy, aby se nám nekrátily šlachy) jsem nechtěně krumpáčem rozkopl lebku spolužákovi. Dostal obvaz a jinak se nic neřešilo.

Potřebuješ něco spravit? Místní údržbář měl jedinou odpověď „Za bura hochu za bura“ Že by i díky jemu jsme v socíku věděli, že není vše zadara?

Pak přišel přestup na internát do Písku. Výběrová škola, na kterou z téměř tisíce uchazečů bylo přijato šedesát. Kdo nezvládl přijímačky a praxi tak nashle za rok. Někteří kluci dělali přijímačky každý rok po pět let, než se na školu dostali. Takže někomu bylo ve stejné třídě  šestnáct, někomu přes dvacet a měl děti. Každý se snažil, protože dostat se na lesařinu nebylo v reklamě.

Při nástupu nás oslovil Prof. Doc., ředitel školy. Začal pardálama. Pak už jsme byli všichni jenom Pardálové.

No, hned první rok jsem polenem rozbil přední masku spolužákovi. Nos na několikrát. Neměl se mi koukat do kalače. Ovázalo se to a jinak neřešilo.

Neřešilo se skoro nic.

Během zájezdu na Slovač zastávka na záchod. Čeká se na Mirečka. Ten vchází do autobusu celý načepýřený.

Třídní profesor se ptá.

“Co je Mirku?“

„Ale votravoval mě nějakej buzík tak jsem mu ji natáhl až spad hubou do žlabu.“

Všichni jsme se zasmáli včetně řidiče a vesele se pokračovalo na Spiš.

Celou naší studentskou komunikaci provázelo vzájemné popichování a poštuchování. Kanadské žertíky a léčky byly na denním pořádku.

Jednou na intru uklízečka objevila před Zdeňkovou skříní kaluž krve. Zavolala hlavního vychovatele. Ten skříň otevřel a v ní mrtvá kočka, z nosu kape krev, visí tam, jak ji Zdenek ráno praštil, než šel na hodinu. Tak musel tu krev utřít a jinak se nic nedělo. Večer byl smažený králík a králičí polívka. Mlaďasové byli pozvaní na králíka.

„Chutná králík?“

„Výborný.“ Mlaská primus.

„Víš co? Je to kočka.“

Tak někdo šel krmit kachny, jiný si kočičku vychutnal. Záleželo, kdo byl z jaké rodiny.

Brigády byly časté. Tentokrát na slámě. Spolužák chtěl, abych mu hodil vidle tak jsem mu je hodil. Nevěděl, že v těch místech má nohu. Jeden bodec mu projel chodidlem durch um durch. Tak se to ovázalo a jinak nic neřešilo.

Někteří kluci pili. Asi jako mládež dneska, to je jediné co se nezměnilo. Půlka školy měla už lovecký lístek tak se tahaly brokovnice a kulovnice sem a tam, ve vlacích v autobusech, z privátu do školy a zpět. Mladíci, kterým ještě nebylo osmnáct, převáželi ve vlacích pušky i s krabicemi patron. Nad tím se nikdo nepozastavoval a také se nikdy nic nestalo. Jednou jsme slavili na privátě u spolužáků. Střílelo se brokovnicí nejdřív do polštářů, což způsobilo cimry plné peří, pak šel tedy Venca střílet na zápraží, odkud se mu nejistými rukami ale sebejistým mozkem, povedlo ustřelit sousedovi pár tašek i s okapem. No nic, - holt studenti, konstatoval soused a nic se neřešilo.

Byl jsem známý chovatel zvířat. Na privátě pod postelí mi spala liška. Smradu jako v Cařihradu. Jednou někdo nechal otevřené dveře na zahradu a liška přeskočila nízkou zídku k sousedům. Soused, domnívaje se, že jde o divokou lišku napadenou vzteklinou, ji zabil zouvákem holínek. Omluvil se. No nic řekl jsem a pořídil si jezevce.

To bylo do doby, než přišla ke slovu úřednická svoloč, a zástupy psychopatických manažerů bezhlavě se honící jen za zisky. Z pohledu libertariána byla zodpovědnost více na rodině a ta ji přenášela na děti. Tím z nás stát vychovával dospělé, nefrustrované lidi. Nikdo z nás nevěděl co je to anorexie, vegetariánství, drogy apod.